Týdeník Rozhlas
TEMNOTA SVODU V ZRCADLE PSÝCHY
|
|
|
Divadlo Komedie zahájilo sezónu inscenací nazvanou Goebbels / Baarová. Silou své umělecké výpovědi se zařazuje k tomu nejlepšímu, čím se režisér Dušan David Pařízek při svém zdejším působení zapsal do historie českého divadla. Základem inscenace je spojení Goebbelsovy samomluvy od německého dramatika Olivera Reeseho s monologem Lídy Baarové, který Pařízek napsal dle osudu této herečky, několikrát literárně zpracovaného (Škvorecký, Kožík, Motl).
Goebbelse představuje Martin Pechlát, jehož výstupu patří první část inscenace, Baarovou Gabriela Míčová. Oba interpreti jsou na jevišti současně, k dialogu mezi nimi a kontaktu však nedochází. V době Goebbelsovy samomluvy sedí Baarová v pozadí před divadelním stolkem se zrcadlem - podobnému kusu nábytku z dámských ložnic se říkávalo psýcha. Pechlát je urostlý blonďák, dokonalé ztělesnění nacistického rasového ideálu. Ironická distance tvůrců od reálných předloh hrdinů je zřejmá již z tohoto obsazení. Interpret jen náznakem připomíná Goebbelsovo kulhání a s fascinující proměnlivostí výrazových prostředků a jejich dynamiky odkrývá jak rozličné polohy jeho psychiky - inteligenci i zaslepenost, střízlivost i zuřivý fanatismus - tak duševní proces, v němž se z absolventa filozofie, deprimovaného úpadkem vlasti, stal jeden z nejvyšších nacistických pohlavárů. Na konkrétním případu tohoto Hitlerova nohsleda se před divákem odkrývá nadčasový mechanismus, jímž ideologie dokáží svést lidi až k infernu - zvláště jsou-li hlásány populistickými vůdci, kteří na sebe umějí strhnout pozornost.
Obdobný proces svodu pak sledujeme i ve druhé části inscenace - monologu, v němž Baarová rekapituluje historii své osudové lásky. Některé kritiky vytkly Míčové, že od své postavy nemá podobný odstup jako Pechlát, a koulejí-li se jí po tváři slzy, že to zavání červenou knihovnou. Použití těchto „prostředků Stanislavského“ ovšem herečce umožňuje uchvátit diváka téměř autentickým cílem, a tím ještě účinněji demonstrovat, že moc není jen silou politickou, ale též erotickou, a má schopnost deformovat charakter jak společnosti, tak jedince.
Režisérovo mistrovství jsem si uvědomil při pasáži, v němž se Goebbels rozohňuje při vizi konečného řešení židovské otázky. Baarová je od něho odvrácená, dívá se do zrcadla a slova její milostné zpovědi se postupně podřizují jeho slovům - až s nimi splynou. Ideologie a Eros dospívají k orgasmu.
|
|
|
|
Bronislav Pražan, Týdeník Rozhlas, 16. listopadu 2009
|
|