Mladá fronta dnes
ČERNÉ PANNY PŘESVĚDČÍ NENÁVISTÍ
|
|
|
Představení o islámu a západním vnímání muslimského světa u nás vzniklo už několik, většinou však mimo kamenné divadelní scény, spíš jako vnitřní potřeba tvůrců aktuální téma angažovaně komentovat.
Černé panny, které v režii Dušana Pařízka hrají v pražském Divadle Komedie, nabízejí zcela jiný pohled na islám. V monolozích muslimských žen shromážděných Feridunem Zaimogluem a Günterem Senkelem, které jsou dalším ze série představení Německé sezony, představují náboženství viděné zpod závoje. Pod ním nejsou podrobené slabé ženy, ale sebevědomé, radikální a silné bytosti, které mají jasný názor na svět kolem sebe i víru. Některé přišly do Německa s rodinami a drží se svých tradic, některé sem utekly a svou víru pak komplikovaně znovunalézaly. Jsou všechno, jen ne nerozhodné nebo anonymní.
A tváří v tvář jejich příběhům je nutné uznat, že mají v mnohém pravdu, i když často hovoří velmi protikřesťansky a protizápadně, velebí Usámu bin Ládina a nenávidí Američany či Židy. Rozhodně nejsou ani chudinkami, které by čekaly na záchranu od západních feministek, ani loutkami v rukou svých mužů.
Velmi dobré herecké výkony
V Komedii pojali Černé panny jako scénický přednes bez výrazných divadelních situací. Hraje se v komorním prostoru uprostřed diváků, tři herečky, které muslimky představují, sedí přímo mezi nimi. Jejich pohledy snímá kamera, která je přenáší na čtyři plátna, zmnožuje je a důmyslným nasvícením jim v určitých chvílích vytváří na obličeji světelnou skvrnu, jediné místo, které odkrývá nikáb, tedy štěrbinu pro oči.
Gabriela Míčová, Dana Poláková a Ivana Uhlířová jsou velmi přesvědčivé a textu evidentně rozumějí. Vznikl tak tvar na pomezí divadla a kulturologického scénického eseje, který vyvolává otázku, co je pod burkami. Černé panny neříkají hezké věci. Odhalují fanatismus, hloupost, ale i individualitu. Ale mluví. Což od nich většinou nečekáme. A pokud mluví, nestačí je už házet do jednoho pytle pověr o islámu. Je třeba s nimi začít dialog.
|
|
|
|
Klára Kubíčková, Mladá fronta dnes, 15. března 2010
|
|