Hospodářské noviny
STO LET STARÁ SKANDÁLNÍ LÁTKA LULU JE ZHUŠTĚNOU PSYCHOLOGICKOU DETEKTIVKOU
|
|
|
Alva Schön (Jiří Černý) viní ze smrti svého otce jeho milenku a zároveň adoptivní dceru Lulu (Tereza Voříšková). Nevlastní sestru pošle Alva do vězení - aby alespoň sebe zachránil před láskou k ní.
Minimalistickou verzi slavné Lulu, díla Franka Wedekinda v přepisu a režii Davida Jařaba, uvedlo na závěr své "německé sezony" pražské Divadlo Komedie. Lulu je hrdinkou ve své době skandálního příběhu zneužívané dívky a osudové milenky, jíž přitažlivost je pro muže zároveň smrtící. Wedekind jej původně vyprávěl ve dvou hrách s odstupem téměř deseti let (Duch země, 1895 a Pandořina skříňka, 1904).
Pod jménem hlavní postavy se později uváděly divadelní inscenace "shrnující" oba texty. Jařabova verze zhušťuje Lulu ještě více, do nějakých devadesáti minut silného divadelního koncentrátu. S ohledem na současný spíše intuitivní, obrazový způsob vnímání i na Jařabův aktualizační záměr, obsahuje jeho stylově vytříbená inscenace (je i jejím scénografem) to podstatné.
Děj téhle Lulu se formálně odvíjí jako retrospektivní, psychologická detektivka od rozhovoru Alvy (Jiří Černý), syna doktora Schöna, s Escernym (Dan Dittrich), záhadnou postavou mlčenlivého pozorovatele a svědka. Alva se vyrovnává se svým svědomím, se skutečností, že poslal Lulu do vězení, aby zachránil sebe před láskou k ní. V luxusním, proskleném penthousu, kam jeho otec "zavřel" svou mladinkou tajnou milenku a kde nešťastnou náhodou zemřel, si znovu vybavuje všechno, co zatčení Lulu předcházelo.
Pohled na jeviště je jako listování lifestylovými časopisy s pózujícími modelkami a jejich bohatými partnery, podnikateli či politiky. Bílá kožená pohovka, stolek se šampaňským a skleničkami. Čistota, vzdušnost, noblesa uprostřed ubíhajících oblaků za prosklenými zdmi bytu.
Šelma s bojem nespěchá
Formálně úhledný život ve společenském nebi kontrastuje se zkaženými, nemocnými vztahy, které se sbíhají k Lulu, jako k jejich osudovému katalyzátoru. Lulu je kolem dvaceti. Od čtrnácti žila s Alvou v rodině jako jeho adoptovaná sestra a zároveň byla milenkou jeho otce, který ji "zachránil" z problematického sociálního prostředí. Dr. Schön (Martin Finger) svůj vztah k mladé ženě maskuje s tváří pokerového hráče.
Vždycky šikovně a společensky nenapadnutelně najde cynického idiota (podnikatel Goll - Jiří Štrébl) nebo důvěřivého blbce (fotograf Schwarz - Martin Pechlát), který s Lulu rád uzavře manželství a poskytne mu společenské "krytí".
Tereza Voříšková působí v roli Lulu velmi autenticky. Půvabné dítě-žena s pomalou, mazlivou dikcí a vláčnými pohyby šelmy, která se nevyčerpává bojem, má-li dost jídla a necítí-li se ohrožena. Kdesi uvnitř je ale stále ve střehu a připravená všemi prostředky uhájit teritorium, na němž je závislá - vztah s doktorem Schönem.
Muži dohnaní ke smrti
Lulu nepoužívá vykalkulované ženské fígle, ona je, jaká je: bezprostřední, navenek matoucí, proměnlivá jako chameleon, ale vnitřně mnohem celistvější a silnější než její okolí. Muže, slabochy závislé na společenských konvencích a pokrytectví, přitahuje (a dohání k smrti) svobodnou a otevřenou, pro ni přirozenou absencí morálního - ve smyslu společensky akceptovatelného - hodnocení svého chování. Na rozdíl od nich jedná instinktivně, čistě a v souladu se sebou samou. Z jejich úhlu pohledu vypadá jako viník, z našeho spíš jako oběť.
Na Jařabově inscenaci a všech hereckých výkonech je sympatická otevřenost výkladu, vědomá snaha nesoudit. Sledujeme, byť v maximálně zhuštěné zkratce, srozumitelné, psychologicky věrohodné a asociativně přesné obrazy.
Jako by inscenace chtěla nápadnou vizualitou a znepokojivým až iritujícím hudebním podkresem (Ivan Acher) podráždit naši citlivost a oživit tak naši schopnost vnímat skutečnost a rozlišovat v ní.
|
|
|
|
Marie Reslová, Hospodářské noviny, 31. května 2010
|
|