Divadlo Komedie | Článek

Divadelní noviny

SPÍLÁNÍ GRANTOVÉMU SYSTÉMU

O peripetiích magistrátních dotací s ředitelem Divadla Komedie, režisérem Dušanem Davidem Pařízkem

Bavíme se těsně po premiéře vaší inscenace Spílání publiku. Jako byste se jí symbolicky loučili s Divadlem Komedie...
Máte pravdu. Myslím, že jsme autora vyložili v tomto smyslu čitelně a jasně. A zcela v jeho duchu! Sám Handke jednou napsal, že si přeje, aby se s jeho texty zacházelo při interpretaci svobodně, jako by byl již čtyři sta nebo pět set let po smrti. Svou interpretací jsme akcentovali rozporuplnou mnohoznačnost hry. Nehrajeme si jen s očekáváním diváků, přemýšlíme i o sobě, bilancujeme. Narážíme na rozporuplné postavení dvorního šaška, který sice inspiruje své publikum, ale tím, že poukazuje na úřední zvůli svého chlebodárce, podřezává větev, na které sedí.

Proč jste se rozhodli k tak radikálnímu gestu?
Čekali jsme přes půl roku na to, že radní pro kulturu splní svá slova. Slíbil vyřešit situaci naprosto nedostatečného financování našeho divadla. Divadla, které si - dle jeho slov - podporu v požadované výši zaslouží, protože si vždycky říkalo a říká jenom o to, co skutečně potřebuje. Udělali jsme v posledních měsících vše, oč nás žádal, znovu jsme konkrétně vysvětlili na co - při současném nastavení grantu - v roce 2010 chybí prostředky. Znovu jsme zdůvodnili původní rozpočet předložený s žádostí o poskytnutí příspěvku na roky 2010-2013. Pan radní od března, kdy jsme mu oznámili, že za stávajících podmínek musíme předčasně ukončit naše působení v Divadle Komedie, zaujímal jednoznačný postoj: opakoval, že nechce, aby Praha přišla o Divadlo Komedie pod naším vedením, že bude usilovat o to, aby byl grant navýšen. Před několika dny nám sdělil, že řešení této záležitosti není v jeho silách, protože by toho mohli využít zastupitelé, kteří stojí za jinými divadelními subjekty a jejich žádostmi o podporu z veřejných zdrojů. Máme tedy opět čekat? Kolik měsíců, nebo dokonce let? Jen abychom usnadnili pražské ODS předvolební kampaň? Máme být závislí na tom, jak dopadnou volby?!

Takže spíláte a odcházíte? 1. září jsem - společně s mým kolegou Davidem Jařabem - ze zmíněných důvodů navrhl radnímu pro kulturu ukončení naší činnosti k 31. 7. 2012. Vyzvali jsme ho k vyhlášení výběrového řízení, které do června roku 2011 stanoví nového provozovatele Divadla Komedie, jehož funkční období začne 1. 8. 2012. Myslím, že takové řešení Praze prospěje. Vznikne precedens, podle kterého se i v budoucnosti bude moci jednat. Konečně se věci dají do pohybu.

Vypadá to, že s kulturní politikou Magistrátu polemizujete už od transformace divadla...
Zahájení našeho působení v Komedii komplikovala řada věcí. Tehdejší umělecký šéf Divadla Komedie Michal Dočekal se stal šéfem činohry Národního divadla, jeho funkční období tam začínalo v létě 2002, část souboru odcházela s ním. Rada hlavního města Prahy rozhodla v listopadu 2001, že Divadlo Komedie bude transformováno. Mělo být odděleno od Městských divadel pražských, nového provozovatele mělo určit výběrové řízení, které pro uchazeče končilo slyšením 30. 1. 2002. Jako možný provozovatel bylo tenkrát vybráno naše Pražské komorní divadlo. O přidělení finančního příspěvku rozhodlo Zastupitelstvo HMP v březnu 2002, smlouvu o poskytnutí příspěvku na sezóny 2002/2003 - 2005/2006 nám odbor kultury předložil k podpisu až 24. 6. 2002. Poskytnutý grant byl nižší než dotace z dob, kdy ještě divadlo mělo k dispozici administrativní a technický servis Městských divadel pražských. Výchozí situace po transformaci tak rozhodně nebyla dobrá. S problémy z toho vyplývajícími se potýkáme dodnes. Respektovali jsme však uzavřené smlouvy, peníze hledali jinde a existovali za finančně nepřijatelných podmínek včetně platů herců a všech zaměstnanců. A doufali, že grantové řízení v roce 2005, poté 2009, vše změní. Nezměnilo.

Jak by tedy měl vypadat ideální stav?
Plán, že město bude ve čtyřletých cyklech zajišťovat na základě příspěvků na uměleckou činnost provoz transformovaných divadel, je moc hezký. Na kvalitní realizaci je ovšem zapotřebí především dostatek času. S neodpovídající výší příspěvku si divadlo s dobře koncipovaným programem nějakou dobu poradí. Předpokladem však je, aby řízení stanovující podmínky budoucího provozu bylo profesionálně načasováno a seriózní. Grantové řízení na konci roku 2009 ukázalo, že o ideálních poměrech nemůže být řeč.

Co byste, kdybyste byl radním pro kulturu, udělal jako první?
Především je třeba si ujasnit jednu věc: scény, jejichž působení je finančně zajištěno poskytnutím čtyřletého grantu, vytvářejí pouze dojem kontinuity provozu původních příspěvkových organizací zřizovaných magistrátem. Vyvolávají zdání zajištěné existence divadel, která fungují jako dřív a jsou stále pevnou součástí kulturní struktury města. Ale ono to tak není. V tom vidím velkou problematičnost celé věci. Pokud přeneseme fungování většiny pražské divadelní sítě na princip víceletých grantů, tak sice může dojít k rozpohybování starých struktur a celého zastaralého systému městem podporované kultury, ale současně může být postupem doby trvale narušena možnost kontinuální umělecké práce. Divadlo Komedie je toho dobrým příkladem: bývalá příspěvková organizace - respektive její důležitá část - byla degradována na úroveň žadatele o podporu z veřejných prostředků. Svými žádostmi svého bývalého zřizovatele vlastně jen obtěžuje. Obtěžuje ho stejně jako někteří notoričtí žadatelé typu Divadla Bez zábradlí, Divadla Na Jezerce nebo Ta Fantastika. Rozlišování těchto subjektů a stanovení priorit je první, co by se mělo vyřešit.
Mělo by být jasně dané, že jistý typ „divadelníků“ na určitou, městskými dotacemi garantovanou pozici nikdy nedosáhne. Tím by se jednou provždy různým podnikatelům, kteří i za cenu naprosté podbízivosti a uměleckoprůmyslové povšechnosti usilují pouze o tvorbu zisku, zabránilo ve zneužívání peněz daňových poplatníků.

A jako aktivní divadelník. Jak se díváte na daný stav a průběh transformace?
Pro mě je dnes zásadní otázkou, jaká bude kategorizace podporovaných divadel, tedy která divadla zůstanou v přímé vazbě na městský rozpočet a budou reprezentovat základní vybavení divadelní Prahy. Mluvím o divadlech, která budou v ideálním případě podrobena pravidelné kontrole a jejichž umělecká vedení se budou muset v pravidelných turnusech znovu ucházet o svou funkci. Kdo se neobhájí, odejde a udělá místo novému, lepšímu, méně opotřebovanému vedení.
Další zásadní otázkou je, v jakém režimu budou fungovat ostatní divadla - a samozřejmě i to, jaké prostředky uvolní magistrát na podporů jednorázových projektů, které představují šanci na oživení a budoucí obnovu kulturního dění.
Mám jistou obavu: pokud bude model nastaven tak, že bude hájeno například Divadlo Na Vinohradech, Divadlo Minor a třeba Hudební divadlo Karlín a všechna ostatní divadla se ocitnou v pozici žadatelů o jedno- či víceleté granty, vznikne prostředí pro středoevropský divadelní prostor dosti nestandardní. Na princip repertoárového divadla nelze jen tak naroubovat praktiky v minulosti mnohdy netransparentních grantových řízení. Nemohu se zbavit dojmu, že dosud sehrávali při udělování prostředků na realizaci kulturní činnosti osobní zájmy jednotlivých představitelů politické výkonné moci příliš důležitou roli. Pakliže má transformace vést ke zlepšení současného stavu, nesmí udělení víceletého grantu být bráno jako udělení milosti. Jedná se o bazální formu podpory živé kultury, o základní postup - nic víc, nic míň!
Typ divadla, na který jsme tady zvyklí a o jehož péči i v Divadle Komedie usilujeme, potřebuje jistotu kontinuálního vývoje. Nekoncepční zásahy do jeho organizace a do jeho financování mu - stejně jako politická zvůle - mohou škodit. Na solidní přípravu a rozvoj umělecké činnosti je především zapotřebí jedno: čas. Pro seriózní plánování a rozhodování je zapotřebí minimálně (!) roční předstih, spíše však dvou- a víceletý. A s tím - i toho je Komedie dobrým příkladem - dosavadní grantový systém a jeho vykonavatelé nepočítali. To pak stálo a stojí město i divadla dobré jméno i peníze. Ty peníze, které se mimo jiné dnes tak úzkostlivě snaží šetřit.

Jak vidíte budoucnost stávajícího grantového systému?
Jestli nově nastavený systém bude v budoucnosti fungovat, ukáže právě a jen čas. Pro tento okamžik lze konstatovat, že v případě Divadla Komedie poprvé selhal. To říkám a vnímám věcně, tak jak to je - bez emocí. Ukončení působení našeho souboru v Divadle Komedie může mít v této souvislosti v několika ohledech zcela pozitivní dopad: poukáže na nevolitelnost strany, která mj. i v kulturní politice monopolně válcovala všechny ostatní a musí nést plnou politickou odpovědnost za své dosavadní jednání, bude důkazem možnosti obměny divadelní soustavy „zevnitř“, povede k dalším jednáním o podobě grantového systému. Svým specifickým koncem nabídne „současná“ Komedie ještě jednou podnět k společenskému diskursu.

Vladimír Hulec, Divadelní noviny, 18. října 2010