Týden
ROMAN ZACH TOUŽÍ A VYČÍTÁ
|
|
|
„Takže za tvou zvědavost zaplatili životem dva lidi?" Divadlo Komedie uvedlo Touhy a výčitky podle rakouského ironika a pitvala mezilidských vztahů Arthura Schnitzlera.
Unavený manželský pár středního věku versus energie mladistvé láky. Setkání po letech se spolužákem z medicíny, který sice nedostudoval, ale přesto není žádný zkrachovanec. Marné setkání s línou prostitutkou. Smrt pacienta a ničivá láska jeho dcery. Otrávená a možná i nevěrná manželka. To vše nakonec dovede úspěšného lékaře (Roman Zach), aby se zapojil do nebezpečných hrátek v jednom soukromém nočním klubu. Nakonec to skončí tragicky, i když ne pro něj.
Režisér a scenárista David Jařab se německy píšícími autory z přelomu století ze středoevropského prostoru zabývá dlouhodobě, bylo tedy jen otázkou času, kdy po Wedekindovi či Urzidilovi sáhne také po Arthuru Schnitzlerovi. Jeho ironické a elegantní hry a prózy, popisující s nadhledem především rozpad starého světa a erotické dusno přítomné v konci konzervativní společnosti rakousko-uherského mocnářství nemusí být českému divákovi neznámé. V Národním se hrála Duše - krajina širá, dvojice Hybnerová - Rašilov řadu let provozovali Omámený kolotoč a Švandovo divadlo uvádí Casanovu v lázních.
Jařab přistupuje, jak je jeho zvykem, k látce s minimalismem, ironií a jistou lapidárností. Scéna evokuje luxusní interiér snad z devadesátých let, hojně využívá barevných světel - u Jařaba, respektive v Komedii vůbec, příjemné novum. Přinejmenším je tedy po celou dobu na co se dívat, Touhy a výčitky jsou přinejmenším vizuálním a také hudebním zážitkem. Zatímco pod výpravou je podepsán Jařab osobně, hudbu složil jeho dvorní spolupracovník Ivan Acher (který se postaral též o ilustrativní videoprojekce).
Herci jsou jako obvykle precizní - zejména Ivana Uhlířová jako znuděná prostitutka, Stanislav Majer jako pohodový buran Nachtigall, a Gabriela Míčová v roličce vášnivě zamilované dcery pacienta. Právě jejich výstupy v interakci s Romanem Zachem v hlavní roli patří k vrcholům večera, charakterizují je přesně dávkované lakonické dialogy, úsporná gesta, vtip. Úvodní pasáž, která poněkud zdlouhavě, byť ne bez jistého humoru zobrazuje manželskou ani ne krizi, jako spíš únavu ústředního páru (manželku hraje Dana Poláková) zaujme konfrontací s mladou dvojicí (Tereza Voříšková a Jiří Černý), možná toutéž manželskou dvojicí v mládí, možná jen mladým párem, který samozřejmě tuší, že taky tak nějak jednou skončí.
Závěrečná třetina odehrávající se v klubu může být zklamáním pro toho, kdo čeká dramatickou gradaci nebo erotické napětí - hravý intelektuál Jařab vytváří spíše chladnou voyerskou atmosféru za hojného užití červeného světla a masek prasat. Zde ostatní vystupují jako anonymní postavy, Tereza Voříšková se převtěluje do mladé dívky, která se snad ze špatného svědomí či okamžitého poblouznění za hlavního hrdinu obětuje a zachrání mu život.
Je trochu zvláštní vidět představení, které vrcholí uprostřed. Touhy a výčitky mají vše, čím potěší věrné příznivce Divadla Komedie a Davida Jařaba zvláště - těm ostatním můžou nabídnout uhlazenou, elegantní podívanou, ač zasazenou vlastně do současnosti, přeci jen evokující onen klidný starý svět rakouského mocnářství.
|
|
|
|
Vojtěch Varyš, Týden, 1. prosince 2010
|
|