Divadelní noviny
LUDVÍK VACULÍK PÍŠE BŘETISLAVU RYCHLÍKOVI (O PROCESU)
|
|
|
Nazdar Břeťo!
Já jsem byl v divadle!
Já už nechodím moc do divadel. I kvůli tomu shánění lístků a kvůli večernímu oblékání. A protože paní Vaculíková se bojí, že bude špatně slyšet. Ostatně já už také. Například v tom posledním divadle, které bylo dost hlasité, jsem chvilkami neslyšel, a byl jsem ve třetí řadě. Totiž ti hercové, když mají šeptat, oni šeptají! Oni by přeci měli ten šepot jenom hrát. Ale dá se šepot hrát? Výborně se hraje křik: to se křičí. A bylo to ukřičené divadlo! Bylo tam skoro i násilí. Ale ubližovali jenom jeden druhému, na nás byli slušní.
Požádal mě Jožin, jestli bych pro něho a pro jeho Kristýnu mohl sehnat lístky do Divadla Komedie na Proces. Ochotou redakce tohoto listu dostal jsem vstupenky. Představení bylo znamenité! Jožin chtěl na něco klasického, že ho ty různé modernosti nelákají. Originál toho díla oni nečetli, já kdysi ano. A pak už ne, protože mne odrazovalo to věčné Kafka sem, Kafka tam, Češi a Švejk, Praha a Kafka. Když mi kdysi vyšla v zahraničí Morčata, vadilo mi, že to vykládají jako kafkovskou alegorii na naše politické poměry, když já jsem to mínil jako knížku o morčátkách a dětech.
Ale k věci: Režie byla prudká, nebezpečí sálalo i do hlediště. Různé situace a dialogy jsem si ještě pamatoval, ale udivovalo mne, co všecko tam ještě je. Hned jsem si pak tu knihu přečetl… a obdivoval toho Pařízka. Ona je to, Břeťo, nudná kniha! Děj je moc roztažený! Možná v tom mládí jsem byl zvědavý, jak to bude pokračovat. Kafka to drama vlastně zkazil a my si je musíme restaurovat, čtouce pořádně dál. Ty dlouhé úvahy a popisy! Skoro nic se neděje, a ještě se to opakuje. Dramatika musel chytnout ten celkový smysl díla, proto je přepsal, jak to přece mohl udělat už ten Franz. S mladými jsem pak moc nemluvil, ale myslím, že byli zasaženi. Řekl jsem jim, ať si knihu přečtou, a budu zvědavý, co tomu řeknou.
Scénář tedy napsal a hru režíroval Dušan D. Pařízek, hudbu dělal Ivan Acher, Josefa K. hrál Martin Finger… Když jsem teď knihu četl, poznával jsem, co s tím musel dramatik udělat. I některé pasáže autorské řeči musel převést do dialogů. Až se někdy sejdeme, jestli jste to viděl, bude mě zajímat, co tomu říkáte právě jako dramatik.
(...)
|
|
|
|
Ludvík Vaculík, Divadelní noviny, 30. listopadu 2010
|
|