Studentpoint.cz
KOMEDIE UVÁDÍ: MIUSEE@POETRYMUSICAL
|
|
|
„Když vyslovíš mé jméno, už tu nejsem.“ Na počátku bylo ticho. Pateticho. Divadlo Komedie tentokrát přišlo s komorní hrou z všedního dekadentního života.
Na počátku bylo ticho. Pak se objevil Roman Zach se svojí hudbou. Teprve po ní vznikl děj. Vedle děje se postavila meotarová projekce, tanec Báry Látalové a také několik herců ze stálého souboru. Společně vytvořili dekadentní koupel se zpěvy, jak sami dílo nazývají.
Na začátku se divák ocitne v jakési místnosti mimo čas a prostor, jíž dominuje kovová vana. Okolo ní posedávají herci s nástroji a dalšími rekvizitami, připraveni přednést autorskou jevištní báseň. Přesto že na začátku to vypadá, že půjde o sice maličko komplikovanou, ale i tak pochopitelnou hru na téma lásky a nešťastných vztahů, záhy je divák přesvědčen o opaku. Během několik minut se ztrácí jakákoli dějová či myšlenková linie a představení se mění v koláž pocitů, sice působivou, ale jinak bez hlavy a paty.
I přes naprosté zmatení, zůstává divák připoután k dění na scéně a ani na chvilku ho nenapadne odejít. Monology Dany Polákové střídá hra a okouzlující zpěv Jany Vébrové a syrový tanec Báry Látalové. Chvílemi teče krev nebo někdo zuřivě mlátí do kovové vany. I bublinky šampaňského se na okamžik stanou hlavním hrdinou. To vše hezky rámuje projekce z meotaru.
Autoři projektu Roman Zach a Ivan Acher vysvětlili hru takto: „Po dlouhých debatách jsme přišli na princip, který nás začal lákat a který jsme rozvíjeli dál. Jde o to převrátit inscenační principy, které běžně počítají s hudbou jako s doplňkem. My jsme vzali starší nepoužité hudební motivy, které se do inscenací nevešly, a přidali nové a na ně začali strukturovat vizualizaci, příběh, poetiku. Nevznikl tak epický děj, ale pocitová linie děje, kterou vše ostatní doplňuje. Jedná se o hudební jevištní báseň - nebo spíše dekadentní koupel.“
Dokonalý emoční zážitek ještě umocňuje blízkost herců a celková komornost představení. Diváci jsou usazeni přímo na jevišti, které je navíc dokola uzavřené a žádný z aktérů ani na okamžik prostor neopustí.
|
|
|
|
Veronika Steffanová, Studentpoint.cz, 15. ledna 2011
|
|