Lidové noviny
VÍTE VY, CO JE TO CVRCH? MCCARTNEY BY SE DIVIL
|
|
|
Nová inscenace Divadla Letí, která je k vidění v pražském divadle Komedie, je vtipná a tajemná, a přitom dělá, že nic.
Necelý měsíc po vídeňské světové premiéře uvedlo Divadlo Letí českou premiéru hry mladého rakouského dramatika Thomase Arzta Cvrch. Vzhledem ke spolupráci s Divadlem Komedie se tentokrát hrálo v Lazarské ulici a podstatnou část účinkujících tvořili zdejší herci.
Zpočátku se inscenace tváří idylicky a zábavně. V průběhu úvodní písně Fool on the Hill (McCartneyho hit o bláznovi na kopci měl být autorovou prvotní inspirací) vyleze z otvoru v nevelkém zeleném kopečku trojice cvrččích muzikantů s mininástroji, zahrají legrační píseň s textem v podivném nářečí, představí pětici "normálních lidí", kteří se na pasece pod kopcem postupně objeví, a dokonce s nimi žertovně zapózují na fotografii.
Protivný Winni z účtárny sice rozstřikuje sprej proti hmyzu, jenže to až ve chvíli, kdy je zřejmé, že o cvrčky tu zas tak úplně nejde. I když se budou o roztomile žertovné hudební vsuvky starat až do hořkého konce.
Vášně temně erotické
Na pasece se chystá výroční slavnost nejmenované firmy, mají přijet významní hosté (dokonce cizinci, jak je několikrát připomenuto) a vše musí být v naprostém pořádku. O což se stará chlapácký Bejkovec (Stanislav Majer) z ochranky a manažerka Jelenová (Marcela Holubcová). Kromě nich se v lese objeví podivínský účetní Winni (Tomáš Kobr) a jeho neméně podivínská přítelkyně Flora (Ivana Uhlířová). Flora je postava němá; přesněji řečeno, namluví toho docela dost, ale pouze stranou na diváky nebo v retrospektivních vsuvkách.
Nesourodou společnost učiní ještě méně sourodou svůdná Bambi (Dana Poláková), která na slavnost dorazila odkudsi z pobočky. A abychom nezapomněli: o to, že v pořádku nebude vůbec nic, se stará tajemný muž s puškou (Pavol Smolárik), označovaný jako "lovec" či "myslivec", jenž celou společnost ohrožuje střelbou a z nejasných důvodů jej nikdo neumí zpacifikovat.
Nejasnost a tajemno se postupně stává převažující náladou představení. A to i když režisérka Martina Schlegelová dění neustále prokládá zlehčujícími žerty a náležitý kontrast dodává kromě muzikálních cvrčků také zářivě barevná a okatě nakašírovaná "příroda".
Ukazuje se totiž, že každoroční firemní oslava nebývá jen výzvou k opití se do němoty, ale také dějištěm podivných orgií. A především místem, kde vyhřeznou ošklivé vzpomínky a vášně nejen temně erotické, ale dokonce vražedné.
K této náladě přispívá muž s puškou, který postává nahoře na vršku, občas vystřelí a tu a tam pronese kratší monolog (někdy dokonce německy). Třeba o přírodě nebo o tom, jak je mu lidstvo odporné, včetně jeho samého. Zkrátka blázen na kopci, jen trochu méně neškodný než ten od Beatles.
Co se děje pod povrchem?
Nebylo by příliš solidní prozradit, co všechno se v noci na pasece pod cvrččím kopcem odehrálo a jak to celé skončilo. Inscenátoři jen pozvolna dodávají střípky informací, ze kterých si lze poskládat jakž takž srozumitelnou mozaiku, komplikují děj retrospektivami a viditelně si dávají záležet na tom, aby udržovali publikum až do konce v nejistotě a v napětí.
Samotný děj navíc není tím úplně nejdůležitějším: inscenace směřuje k téměř lynchovské metafoře temného a latentně nebezpečného hemžení pod zdánlivě nevinným povrchem. A jako onen povrch můžeme chápat barvotiskovou přírodu, banální úředníky nebo jejich úspěšnou a expandující firmu. Nebo celý svět, pokud bychom chtěli být hodně ambiciózní.
Na nové inscenaci Letí je sympatické, že důsledně dodržuje poetiku postavenou na kontrastu legrace a tajemna, ale nijak přitom netlačí na pilu. A že vtipná i tajemná opravdu umí být. Je příjemné vidět divadlo, které se navenek tváří jakoby nic, přitom se ale dokáže jen tak mimochodem dotknout čehosi podstatného. Mnohem častěji se lze setkat s případy právě opačnými.
|
|
|
|
Vladimír Mikulka, Lidové noviny, 12. května 2011
|
|