Mladá fronta dnes
SMÍŘLIVÉ PODZEMNÍ BLUES JE SKVĚLÉ
|
|
|
Rakouskou sezonu v pražském Divadle Komedie završila inscenace Podzemní blues rakouského dramatika Petera Handkeho v režii Dušana D. Pařízka.
A završila ji víc než důstojně. Navíc se tak stalo pro Handkeho netypicky s nádechem naděje, smíření a dokonce i sentimentu.
Byť na začátku představení to na nějaký sentiment vůbec nevypadalo. Úvod je totiž podobný hře Spílání publiku. Uvede nás do ní úžasně nenávistný monolog Martina Fingera, který jakožto na lidstvo rozlícený cestující podzemní dráhy uráží a zesměšňuje nejen fiktivní spolucestující na jevišti, ale i diváky v sále.
Finger střílí ostré repliky, hraje si se slovy, v jednu chvíli je nebezpečně soucitný (s chudinkou šeredou, s chudákem omezeným), ve chvíli další na své oběti agresivně řve a dává průchod svému palčivému znechucení.
Finger postavu nenávistného cestujícího uchopil brilantně. A když pak do vagonu podzemní dráhy přistoupí Bolek Polívka, který z agresora udělá oběť (a usvědčí jej z toho, že on je tím nejšerednějším), herecká jízda pokračuje. I přesto, že druhá půlka patří spíš Polívkovi a Finger je v ní spíš posluchačem, do svého mlčení dokáže vložit mnoho významů.
Bolek Polívka mu však herecky s přehledem stačí. Druhá půlka inscenace je v pomalejším rytmu, herci vystupují ze svých postav, v některých okamžicích se stávají sami sebou (...) a naznačují tak, že jen o Handkeho možná tak úplně nejde... Podzemní blues se zdá jakýmsi zamyšlením a vzhledem k narážkám na další inscenace divadla i rafinovanou reflexí sezony. (...)
|
|
|
|
Zuzana Drtilová, Mladá fronta dnes, 28. června 2011
|
|