Divadlo Komedie | Článek

Mladá fronta dnes - Kavárna

KOMEDIE, TRAGÉDIE, FRAŠKA

O příčinách toho, proč pražské Divadlo Komedie, jedna z mála, ne-li jediná současná tuzemská scéna, která obstojí v mezinárodním srovnání, PŘEDČASNĚ UKONČÍ svoji existenci.

Úterý 31. července 2012. Ten den skončí jedna éra českého divadla. Po dlouhém běhu plném problémů, který odstartoval především pozdě udělený grant v prosinci roku 2009, je to definitivní rozhodnutí Dušana D. Pařízka, ředitele Pražského komorního divadla, které je v Divadle Komedie od roku 2002 v nájmu.

Duste se ve vlastní šťávě
Fakt, že na Magistrátu hl. města Prahy existuje funkce zvaná radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch, vzala širší veřejnost na vědomí v roce 2007. Čerstvě ji vykonával Milan Richter (ODS) a do diskuse o udělování grantů, která se tehdy rozpoutala, přispěl kupříkladu výrokem: „Z mého pohledu je například provozování divadla stejným podnikáním jako prodávat rohlíky.“ Logickým důsledkem Richterova působení byly hlasité demonstrace před magistrátem. Radní pochopil, že bude lepší se alespoň tvářit, že mu jde o podporu nekomerční kultury, ostatně i kvůli tomu tato funkce na magistrátu existuje. Sestavil tým poradců a v procesu rozhodování o výši grantů získala větší váhu odborná komise, jíž nicméně předsedá osoba z politické reprezentace města (nyní jí je - stejně jako tenkrát - Ondřej Pecha).

V prosinci 2009 nastaly v našem příběhu dvě nové skutečnosti. Milan Richter ve funkci radního „pro kulturu“ skončil (od té doby je náměstkem primátora hl. m. Prahy pro oblast Evropských fondů, protikorupční politiku a informatiku). A 31. prosince 2009 končil čtyřletý grant Divadlu Komedie. Protože divadelní sezona, jak známo, není totožná s kalendářním rokem, nýbrž běží od září do června, připadl konec grantu přímo do rozjeté sezony 2009/2010. Vedení Komedie na tuto organizační hloupost dlouho předtím a opakovaně magistrát upozorňovalo. Odezva nepřicházela, takže ještě v prosinci 2009 divadelníci nevěděli, zda to po Novém roce nebudou muset „zabalit“. Grantová politika se tak na podzim 2009 znovu stala veřejně diskutovaným tématem. Teprve 17. prosince 2009 přišlo ujištění, že scéna finanční podporu od města získá: ale pouze 14,5 milionu namísto požadovaných 17,5 milionu. Ředitel Dušan D. Pařízek a umělecký šéf Divadla Komedie David Jařab chtěli navýšením získat mj. důstojnější platové podmínky pro členy souboru, neboť jejich výdělky byly daleko pod průměrným pražským i českým platem.

Liknavost magistrátu ve svých důsledcích přesáhla českou metropoli: kvůli nejistotě, zda nějakou podporu vůbec dostanou, musel Dušan D. Pařízek zrušit na rok 2010 chystaný koprodukční projekt Austerlitz, na nějž měla německá Spolková kulturní nadace přispět sto padesáti tisíci eur. Zrušila se rovněž plánovaná inscenace Švejk, připravovaná s rakouským SchauspielhausemWien.

To vám slíbit nemůžu
Už tenkrát Divadlo Komedie zvažovalo svoji další existenci. Na řadu přišel otevřený dopis ředitelů některých pražských divadel. Stovky lidí podepsaly petici za záchranu Komedie a tisíce tento názor podpořily na sociální síti Facebook. Na magistrátu mezitím Milana Richtera ve funkci radního „pro kulturu“ vystřídal Ondřej Pecha (ODS). „Sdělil jsem mu, že za těchto podmínek nebudeme s to realizovat umělecký program, který jsme grantové komisi se žádostí o příspěvek na období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013 předložili, a navrhl jako oboustranně přijatelný kompromis ukončení naší činnosti ke konci divadelní sezony 2011/2012,“ říká Dušan D. Pařízek.

Na veřejné diskusi na půdě Divadla Komedie v březnu 2010 radní Pecha přislíbil před zraky členů souboru, veřejnosti a novinářů, že se pokusí špatnou situaci divadla řešit. Nastalo několikaměsíční vyjednávání. „Radní Pecha konstatoval, naposledy při jednání 1. září 2010, že naše počínání považuje za seriózní, a potvrdil, že žádáme pouze o prostředky, které jsou na realizace provozu DK skutečně zapotřebí,“ dodává Pařízek. Nicméně tyto prostředky magistrát neposkytl. Pecha vedení divadla sdělil, ať se znovu obrátí s původní žádostí na grantovou komisi. Stalo se. Komise upravení výše příspěvku zamítla. Konkurz, který spěchá Nyní u magistrátního „kulturního koryta“ sedí mladý sociální demokrat Lukáš Kaucký. Podle jeho názoru by soukromým divadlům mělo město přispívat maximálně 70 procenty celkového rozpočtu, což není nic nového: právě to je již zavedeným pravidlem při udělování víceletých grantů. Kaucký také preferuje vícezdrojové financování. Divadlo Komedie tomu odpovídá: jeho roční rozpočet se aktuálně pohybuje kolem 21 milionů korun, z magistrátu nyní přitéká zmíněných 14,5 milionu.

„Všichni tvrdí, že se na granty a do kultury dává stále více a více peněz. I nám na první pohled přibývají od města finance do rozpočtu. Ale už nikdo nemluví o tom, že se mění poměry, leccos se zdražuje,“ argumentuje Dušan D. Pařízek. „Konkrétně, co se týče tohoto prostoru Divadla Komedie, už dávno nemáme takové podmínky jako náš předchůdce v něm.“

Po celoplošném škrtání financí napříč kulturními institucemi se v roce 2010 Komedii snížil rozpočet o 887 tisíc korun. Radní Lukáš Kaucký, snad v upřímné naději, že zvrátí Pařízkovo rozhodnutí opustit předčasně místo svého působení, sehnal jednorázový příspěvek Divadlu Komedie ve výši 1,2 milionu korun. Město tedy ve finále navýšilo divadlu grantový příspěvek zhruba o 300 tisíc korun. Na celkové situaci to nic nemění. Dušan D. Pařízek tudíž došel k závěru, že takhle to dál nejde, a oznámil konec činnosti souboru k 31. červenci 2012, jak to avizoval už počátkem roku 2010. Zároveň začal letos na jaře apelovat na kulturního radního Lukáše Kauckého, aby magistrát včas zahájil výběrové řízení na další činnost v prostorách Divadla Komedie. Je červenec a stále se nic neděje. „Chceme řízení vyhlásit nejpozději do konce tohoto měsíce. Uzavřeno by mělo být v září a nejpozději do konce října by měl být znám nový nájemce Divadla Komedie,“ informuje radní Lukáš Kaucký, který se netají tím, že by byl rád, kdyby se do něj přihlásil také Dušan Pařízek.

Cizácké divadlo
Teatrolog Vladimír Just považuje chování magistrátu vůči Pražskému komornímu divadlu za ostudu a za výraz kulturní úrovně odpovědných lidí na magistrátu: „Kapacitou srovnatelné pražské scény se trvale těší od radnice nesrovnatelně vyšší, někdy i dvojnásobné dotační podpoře. Seděl jsem v několika grantových komisích a čelil tam námitkám radních - většinou za ODS - typu: ,Vždyť tam dohromady nikdo nechodí...‘ Tyto námitky velmi brzy, po strmém vzestupu návštěvnosti a prokazatelně trvalém zájmu ze strany pražských i mimopražských návštěvníků, samozřejmě ustaly.“

Kromě toho se teatrolog Just setkával s argumenty typu: „Proč máme v Praze podporovat cizí, německé divadlo? Hrají jen německé hry!“ Na vysvětlenou: Dušan D. Pařízek a David Jařab vedle českých autorů hojně zařazují do repertoáru hry německé jazykové oblasti nebo adaptace německy psaných literárních děl. Podíváme-li se však na kulturní historii města Prahy a jeho polohu ve střední Evropě, nemůže nás uvádění autorů německojazyčné oblasti překvapit. „Je to zkrátka ničím nevyprovokovaná, špatně skrývaná zášť radních vůči tomuto divadlu, jemuž nejspíš, pokud tam vůbec kdy zavítali, nerozuměli, protože přesahovalo jejich kulturní obzor, a nejvíc nerozuměli tomu, že si toto podle nich nesrozumitelné, intelektuálské a cizácké divadlo tak enormně oblíbili mladí lidé. A co už vůbec nemohli pochopit, byly úspěchy této scény v zahraničí. Myslím, že netrpím lokálpatriotismem, ale nikdy nezapomenu na hrdost na sebe jako Pražáka, když jsem viděl úspěch Pařízkovy inscenace Zmatky chovance Törlesse na jednom z nejprestižnějších světových festivalů v Salcburku. O tomto divadle se v Evropě ví, a o to větší je ostuda, jak s ním zacházíme,“ vypráví Vladimír Just.

Představa o vlajkové lodi Divadla v Praze je nyní možné zjednodušeně rozdělit na čistě soukromá divadla, na obecně prospěšné společnosti (tedy ta, která se takzvaně transformovala) a příspěvkové organizace, které provozuje přímo město. Do loterie zvané transformace jako jedni z prvních nastoupily kromě Divadla Komedie například Divadlo Archa nebo Semafor. V současné době vlastní město jedenáct souborů, jejichž náklady plně pokrývá. To nemá trvat věčně: už nějakou dobu se mluví o druhé vlně transformace, která má do tržního prostředí vyslat dalších pět pražských divadel (Divadlo Na zábradlí, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo v Dlouhé, Studio Ypsilon a Švandovo divadlo). „Páteřní divadelní síť hlavního města by po transformaci měly tvořit Rokoko a ABC, Divadlo na Vinohradech, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Minor a Hudební divadlo Karlín,“ tvrdí radní Lukáš Kaucký. Podle jakých kritérií prošly sítem právě tyto scény? Pochopit se to dá pouze u Minoru a Spejbla a Hurvínka, tedy u scén pro děti. Zbytek tvoří divadla, jejichž repertoár nemá daleko ke komerčním souborům. Radní pro kulturu Kaucký mi sděluje, že Divadlo na Vinohradech je „vlajkovou lodí činohry v Praze“. Když vidí můj vyděšený výraz, opraví se a řekne, že by „mělo být“.

„O divadlech, která mají v budoucnu nadále patřit městu, jsme rozhodovali podle několika faktorů. První a nejdůležitější závisí na tom, komu patří budovy, v nichž soubory sídlí. Druhá věc je, jakou roli ta divadla hrají v konkrétních divadelních oblastech,“ vysvětluje nepříliš konkrétně radní Kaucký. Z jeho výroků lze usoudit, že umělecká kvalita jednotlivých souborů se nejspíš nachází kdesi na chvostu zájmu úředníků.

Jako obyvatelka Prahy a častá návštěvnice jejích divadel nabízím pražským radním protinávrh. Když už budete u vypisování výběrového řízení pro prostory Divadla Komedie, vypište je v dohledné době rovněž pro městské scény. Proč by v nich měli zůstávat - jako v nedobytných pevnostech - stále stejní lidé? Vytvoří se tak konkurenční prostředí, které by mohlo provětrat zatuchlost některých scén. Ráda bych někdy zašla například do Divadla na Vinohradech na soubor vedený třeba Vladimírem Morávkem, Danielem Špinarem, Janem Mikuláškem nebo režijní dvojicí SKUTR. Pořádně, nebo vůbec Soubor pod vedením Dušana D. Pařízka, který režíruje také na předních scénách v německy mluvících zemích, odmítá polovičatou práci. Jeho ambicí je tvorba inscenací, které mohou vést dialog s předními evropskými scénami. Dlouhodobé podfinancování divadla by podle Pařízka v budoucnu vedlo k umělecké stagnaci. Než si pokazit renomé, je lepší skončit.

V tuzemském kontextu může takovýto postoj působit až výstředně. Dušan D. Pařízek, který vyrůstal v Německu coby syn emigranta, je skutečně nejen pražskými politiky, nýbrž i nejedním svým divadelním kolegou považován za úporného puntičkáře s „německým“ uvažováním. Měl by prý být rád za to, co má, a do věcí nerýpat. Co na tom, že je to cesta do průměru, kterého je české divadlo plné?

Zuzana Filípková, Mladá fronta dnes - Kavárna, 9. července 2011