i-divadlo.cz
POSLEDNÍ SEZÓNA
|
|
|
Soubor Pražského komorního divadla, který v Praze působí přes devět let na scéně Divadla Komedie, ukončí svou činnost k 31. 7. 2012.
Pražské komorní divadlo vzniklo v roce 1998, své první inscenace hrané v různých pražských prostorech připravilo bez jakéhokoliv příspěvku ze strany města, v roce 2001 se přihlásilo do výběrového řízení na provozování Divadla Komedie, odkud odešla skupina kolem režisérů Michala Dočekala a Jana Nebeského. Projekt Dušana D. Pařízka v konkurzu tehdy zvítězil. Pod jeho vedením divadlo dosáhlo v průběhu dalších let na mnoho ocenění. Prokázal a před diváky obhájil jiné divadelní myšlení, než na jaké jsme tu byli zvyklí. Ve spolupráci zejména s Davidem Jařabem, ale i dalšími kolegy představil českým divákům řadu pozoruhodných her zejména autorů z německy mluvících zemí. Téměř každá nová inscenace byla českou premiérou.
Hodně se o situaci kolem ukončení činnosti dlouholetého stávajícího nájemce Divadla Komedie psalo a mluvilo. To jitřilo vášně kolem financování smysluplné kultury v hlavním městě. Nejde jen o podfinancování, ale v minulosti i opakovaná prodlení ze strany poskytovatele grantu, tedy města. Nejen Divadlo Komedie se tak po nějaký čas ocitlo zcela bez prostředků.
Přinášíme přepis téměř celého vyjádření Dušana D. Pařízka, režiséra a ředitele několikanásobného „Divadla roku“, jistě z jeho slov pochopíte, o co tu vlastně jde. Rozhodně jsou to slova k zamyšlení.
„Průvodním znakem našeho působení v Divadle Komedie od sezony 2002/2003 je tzv. transformace pražské divadelní sítě, která probíhala a probíhá tak, jak to nikde opravdu nemá obdoby. Připomenu, že Divadlo Komedie začínalo jako příspěvková organizace města, pak přišel transformační proces. Plně jsme ho akceptovali, ale postupem času jsme se stali jakýmsi nechtěným dítětem a také notorickým narušovatelem řádu. Říkám to už přes osm let, že celý proces transformace je špatně nastaven. Můj názor je ten, že vše se musí překopat, změnit, nově koncipovat, a nebo vše se musí zrušit. Jestliže se snažíme vycházet vstříc regulím evropských institucí, měla by být dodržována pravidla a nemělo by docházet ke změnám podmínek, které jsou vázané na exekutivně schválené projekty, často na několik let dopředu. Město by mělo zodpovědně a jasně rozhodnout, co se zkornatělou strukturou příspěvkových organizací, a než se tak stane, nic do té doby raději neměnit. Dále podle mého názoru maximálně po třech sezonách by se mělo všude bilancovat, účtovat a rozhodovat, zda daný subjekt bude pokračovat dál, nebo jestli by nebyla dobrá změna.
Rozhodnutí, že naše práce zde skočí, jsme stejně jednou učinit museli. Přichází teď. Nemáme podmínky, abychom mohli naplnit ten program, se kterým jsme se zúčastnili grantového řízení v roce 2009 na další čtyřleté období. Prostředky, které nám byly přisouzeny grantovou komisí, neodpovídají tomu danému projektu. Jistě, vyslechl jsem si od řady lidí, včetně právě od úředníků města, že bychom toho přece mohli dělat o něco míň, sem tam něco škrtnout, vypustit, řídit se slovy, že stačí udělat dvě třetiny toho, co jsme naslibovali a co nám bylo schváleno. To slovo ´míň´ ale v mých uších zní jako ´hůř´. Bývalý radní pro kulturu Pecha z ODS byl samé přísliby, zvláště v čase, kdy rozjížděl svou předvolební kampaň. Přišly škrty, pak se něco málo zase našlo, pro kontinuální práci s předem danou ekonomickou rozvahou neudržitelný stav. Jako kompromis jsem navrhnul ukončení naší působnosti zde, aby mohlo být včas vypsáno výběrové řízení na nový subjekt, který v těchto prostorách bude dělat divadlo po nás. Přijde mi férové, aby ti, co přijdou, měli dost času na přípravu.
Prosím, aby nedocházelo k dezinterpretaci důvodů našeho kroku, nejde o to, že by někdo někoho vykopl, nejde o to, že by někdo někomu nedal peníze. Jde o to, že byly stanoveny podmínky našeho působení v Divadle Komedie a exekutivně byly schváleny. Najednou jsme dostali jiná pravidla hry, s nimiž nesouhlasíme. Máme pocit, že námi předložený projekt stojí za to realizovat s maximálním nasazením sil a pokud možno v ideálním provedení, nic jiného nemá smysl. Jiné podmínky například způsobují, že jsme museli začít rušit některé domluvené koprodukce, odkládat inscenace, vlastně je vytrhávat z tematicky koncipovaných bloků, a tak podobně. Grantová komise rozhodla, že pro divadlo tohoto typu musí stačit menší příspěvek. Osobně a obecně (to si prosím nevztahujte na naši tvorbu!) si myslíme, že Praha má na to (uměleckým potenciálem i finančně), aby přinejmenším jedním činoherní souborem usilovala o to, aby se stala stálicí na divadelní mapě Evropy, aby Praha měla divadlo, které je zváno na jeviště předních evropských scén nebo mezinárodní festivaly. Je to samozřejmě otázka politického rozhodnutí. To je bohužel takové, že podmínky pro něco takového v tomto městě nelze vytvořit, jelikož není ochota či politický zájem je vytvořit.
Můj osobní názor, který se mnohým nebude líbit, je ten, že objemy přidělovaných peněz úspěšným žadatelům o grant jsou zvláštně vykloubené, není v tom jasná koncepce. A klidně to nazvu pravým jménem, já bych třeba v letech 2006-2009 neinvestoval přes sto milionů do Paláce Akropolis. Na některá místa tečou až šokující peníze. Právě tady by se dalo ušetřit, prostředky by zde byly a ne malé. Ale já nejsem v grantové komisi, nemá smysl naříkat nad rozlitým mlékem, já přijímám podmínky takové, jaké jsou, a podle toho se rozhoduji a ptám se sám sebe po smyslu této práce. Změna je život, tak bychom to měli vnímat a k tomu přistupovat.“
„Poslední sezónu jsme velmi invenčně pojmenovali POSLEDNÍ SEZÓNA,“ směje se Dušan Pařízek. Podíváte-li se do nabídky, poslední sezona Pražského komorního divadla vůbec nepůsobí jako labutí píseň, je to výzva, hozená rukavice divákům, městu, politické a společenské situaci. „Sezóna se skládá z pěti, věřím, zajímavých projektů. Jsem velice rád, že spolupracujeme s mladým a v Německu oceňovaným režisérem Alexandrem Riemenschneiderem, který u nás připraví světovou premiéru dramatizace úspěšného románu Agnes švýcarského spisovatele Petera Stamma. Velice si vážím koprodukce s mnichovským divadlem Residenztheater, který patří k nejvýznamnějším německým scénám. Společná inscenace Fassbinderovy kontroverzní komedie Město, odpad, smrt zahájí mé režijní loučení s Komedií. David Jařab se vydá na cestu do nitra Afrického kontinentu i nitra lidské duše, a to inscenací dramatizace slavného románu Josefa Conrada Srdce temnoty. Německý režisér Hannes Weiler se ujme práce na inscenaci poetického Koltésova textu V samotě bavlníkových polí. Na samý závěr sezóny se rozloučíme inscenací, kterou jsme museli vyjmout z programu minulé sezóny, Handkeho Hodiny, ve které jsme o sobě nevěděli. Stihneme ještě hostovat v zahraničí, např. ve vídeňském Volkstheateru (v listopadu), v Bratislavě (v březnu či dubnu příštího roku), v květnu v Mnichově, měli bychom hrát i v Düsseldorfu. Chceme se tak rozloučit s divadly, která nás v uplynulých letech zvala na hostování, nebo s nimiž jsme spolupracovali.“
Výběrová komise bude nového provozovatele Divadla Komedie vybírat v tříkolovém řízení již během podzimu tohoto roku. V čele komise stojí 29letý politik Lukáš Kaucký, původně vystudovaný historik, toho času pražský radní pro kulturu a cestovní ruch, člen ČSSD. Celkem v komisi mají zasednout 3 politici, 2 úředníci pražského magistrátu a pouze 3 odborníci. Dušan Pařízek k tomu přidává další otazníky směřující k metodice výběrového řízení: „Zaráží mne velice, že nikde nejsou jasně pojmenovány podmínky budoucího provozu, stůl je čistý, kdokoliv může přijít, může cokoliv napsat, není stanovena výše budoucího grantu, aby nový tým mohl zodpovědně připravit další sezóny. Zavání to něčím, co se mi úplně nezdá. Byl bych rád, kdyby po nás přišel někdo, kdo bude reprezentovat tu stranu divadelní spektra, kterou jsme reprezentovali my, jako před námi ji reprezentovali Michal Dočekal a Jan Nebeský, kteří nastavili pro provoz tohoto divadla zcela zásadní obsahová a formální kritéria. Tady se hledají nové postupy, tady se formulují názory, tady se neuvádějí věci, které už opakovaně prokázaly, že se hodí na repertoár středně velké scény. Tady se nabízejí spíše otázky než prefabrikované odpovědi. Myslím si, že by se v tom mělo pokračovat. Praha podle mého názoru takové divadlo potřebuje.“
|
|
|
|
-mys-, i-divadlo.cz, 12. září 2011
|
|