Pragueout.cz
SRDCE TEMNOTY: JAŘAB O LIDSKÉM ZLE
|
|
|
Jednou z posledních inscenací v bohužel „dosluhujícím“ Divadle Komedie je Srdce Temnoty. Režisér David Jařab promítl do divadelního scénáře, postaveného na základě novely Josepha Conrada, také vliv C. G. Junga.
U Davida Jařaba už jsme zvyklí na jeho příklon k surrealismu, sklony k mystériím a na české poměry nezvyklou zálibu v ohledávání zvláštností a skrytých míst lidské duše. Shrneme-li jeho dosavadní divadelní i filmovou tvorbu (celovečerní snímky zastupují Vaterland a Hlava, ruce, srdce) jedno se musí nechat: Jařab se nebojí. A to především být jiný, jde si tvrdě za svými vizemi, které jsou nejednou mírně řečeno – nejednoduché, a něco jako poplatnost divákovi je termín, který snad ani nezná.
Určující je pro Jařabovu divadelní tvorbu většinou literární zkušenost. Ta jako by ani tentokrát nestačila – inscenace je postavená na základě novely Josepha Conrada (1857 – 1924) Srdce temnoty, v níž postava vypravěče Marlowa (Stanislav Majer) otevřeně otvírá otázku dědictví „našeho“ kolonialismu a psychologickou složitost lidského jednání člověka vyvázaného ze světa „naší“ civilizace. Dále však do hry vstupují citace z Červené knihy psychoanalityka C.G. Junga. Tento tlustý rukopis vázaný v červené kůži má své vlastní mystérium. Od smrti svého tvůrce ležel v trezoru jedné švýcarské banky, protože Jungova rodina považovala zápisky za příliš intimní a fantastické a bála se zveřejnění. Teprve v roce 2000 se podařilo domluvit se s dědici na jejím vydání. Inscenace Srdce temnoty má tedy dvě tématické linie. První je neohrožená výprava do temných stránek lidské duše a tou druhou je snaha o reflexi pachutě kysele chutnajících plodů evropského kolonialismu. „Moje srdce temnoty je výpravou za zlem do pralesa nevědomí, stejně tak je však i výpravou za zlem praktickým, zištným a sebestředně bezohledným. Marlowova cesta je v mém pojetí cestou vlastního poznání, cestou k dospělosti a odpovědnosti, kterou lemuje pokušení dosadit sebe samého na pozici boha,“ vysvětluje David Jařab.
Minimalisticky pojatá scéna, která ovšem plní svůj vizuální a především funkční úkol, je v Komedii dobrou tradicí, kterou není třeba opouštět. V Srdci temnoty ji tvoří bazének vprostřed scény, v němž voda samozřejmě zastupuje několikero významů, a sem tam nějaká projekce spíše nekonkrétních ale místně cílených obrazů. Stejně jako v případě Legendy o svatém pijanovi, čerstvě oceněné Pražským festivalem německého jazyka, je jejím autorem režisér David Jařab, jenž v této inscenaci opět dokazuje hladké zvládnutí trojnásobného úkolu: je totiž podepsán, jak bylo výše naznačeno, i pod scénářem. Kromě známých tváří ze stálého souboru (kromě Stanislava Majera hrají v dalších rolích Roman Zach, Martin Finger, Jiří Štrébl, Martin Pechlát, Dana Poláková) hostují v Srdci temnoty Marek Daniel a Lamine Gueye. A hercům prostě není co vytýkat. Dokáží být popisně střídmí, ale i výbušně expresivní, - na to už musí být stálý divák Komedie jednoduše zvyklý. Jařabovo Srdce temnoty má v sobě spoustu agrese, ale ve výsledku napíná všechny divákovy smysly, aby účinkem vysoustružilo alarmující nadstavbu otázky po „přirozenosti“ lidského zla.
|
|
|
|
Tomáš Kůs, Pragueout.cz, 13. prosince 2011
|
|