IHned.cz
BÝVALÝ ŠÉF KOMEDIE DUŠAN D. PAŘÍZEK: PÍŠU O DAŇOVÉM RÁJI MILIONÁŘŮ A NADNÁRODNÍCH KORPORACÍ
|
|
|
Z Komedie míří Dušan Pařízek do Národního i do Curychu, filmovou adaptaci jeho inscenace Odpad, město, smrt připravuje režisér Jan Hřebejk. Konec souboru podle něj rozpoutal novou debatu ohledně grantového systému a netransparentních toků peněz.
Mírumilovně a na vrcholu skončilo minulé úterý Pražské komorní divadlo, sužované nízkými městskými granty. V suterénním prostoru Divadla Komedie mezi Lazarskou a Vodičkovou ulicí bude od 10. října zkoušet štěstí málo známé Company.cz, dosud působící ve Strašnicích.
Šéf Pražského komorního divadla Dušan D. Pařízek na konec Komedie sebe i diváky dlouho připravoval.
Vzbudilo to zajímavý efekt: nejenže přiměl magistrát, aby s předstihem uspořádal konkurz na nového nájemce Komedie, ale současný radní pro kulturu Václav Novotný navíc prosadil snížení peněz, které dosud magistrát rozděloval v rámci partnerství, tedy bez kontroly odborníků - z jednoho sta milionů na dvacet.
O zbylých osmdesát milionů by se teoreticky mohl navýšit grantový systém.
HN: Jakou roli v té změně hrála Komedie?
Působila jako živoucí politikum, horký brambor, který si různí radní, primátoři, komise a výbory mezi sebou přehazovali. Šlo o angažované divadlo, které vzbuzovalo zájem publika i odborné veřejnosti, a co je hlavní - dokázali jsme, že je lze provozovat efektivně, což ovšem neznamená, respektive nesmí znamenat levně, nebo dokonce zadarmo. Občané si za tento druh společensky angažované a konstruktivně kritické "zábavy" prostřednictvím svých daní zaplatili, mají tudíž na takové divadlo nárok. Koncem působení našeho souboru jsme mimo jiné přispěli k iniciaci nové diskuse o smyslu a nesmyslu transformace, grantového systému a netransparentních toků peněz poskytovaných cestou takzvaného partnerství. Prozatím se mi chce věřit, že se nový radní pro kulturu nesnaží pouze zviditelnit a že je snížení prostředků rozdělovaných formou partnerství prvním krokem ke zlepšení. To je ale jenom začátek - a cesta dlouhá.
HN: Co když si ale občané chtějí ze svých daní platit spíš jednodušší kulturu, třeba videoprojekci na staroměstský orloj, na kterou radnice přispívala více než čtyřmi miliony korun?
Takové věci patří k atrakcím, které vyžadují turisté, někdo, kdo tráví v Praze jen chvíli. Ale Pražané, kteří svými daněmi přispívají k tomu, že se kultivují nejen ulice, nejen domy, ale i kulturní prostředí města, ti chtějí mít víc než jen krátkodobé povyražení. Čtyřicet tisíc lidí, kteří ročně prošli Komedií, je toho důkazem.
HN: Proč to vlastně se svým sehraným souborem nezkusíte jinde? Vždyť Pražské komorní divadlo existovalo i před Komedií.
Svůj čas jsme jako kolektiv optimálně naplnili. Společná práce, tříbení stylu divadla i složitější fáze naší koexistence nás posílily. Považuji za malý zázrak, že po těch letech spolu tak dobře vycházíme - vztahy by se časem opotřebovaly a narušily. Dost dlouho jsem rozhodoval za nemalý kolektiv v relativně zásadních záležitostech já, teď už se musí všichni vydat vlastní cestou.
HN: Čeho si nejvíc ceníte z toho, co po vaší Komedii zbude?
Zaplnili jsme v Praze dočasně mezeru, která tu zela celá desetiletí. Navrátili jsme zdejšímu prostředí - alespoň na půdě Divadla Komedie - diskurz české, rakouské a německé kultury. A Praha o něj projevila zájem...
HN: Stihli jste za těch deset let vydolovat všechny poklady? Které autory jste už nestihli uvést?
Z hlediska dramaturgie mám pocit, že jsme ještě ani pořádně nezačali: Brod, Werfel, Hašek, Mann, Zweig, Hesse, Sebald - mohl bych vám okamžitě vyjmenovat program na několik dalších sezon. Doufám, že se někdo v Praze touto neprobádanou oblastí ještě bude systematicky zabývat. A mrzí mne, že jsme nemohli realizovat mezinárodní koprodukce Dobrý voják...? a Austerlitz. Hašek a Sebald - to jsou asi největší resty "našeho" Divadla Komedie.
HN: Vy se o ta jména někde jinde už nepokusíte?
Budu navrhovat tituly, které se mi zdají být zajímavé a smysluplné a které v českém prostředí mohou vyvolat angažovanou debatu. Budu je například navrhovat Michalu Dočekalovi (šéf činohry Národního divadla - pozn. red.) a dalším kolegům, kteří se mnou chtějí spolupracovat. Ale už to nebude možné realizovat tak koncentrovaně, v průběhu dvou čtyř let, jako to bylo v Komedii.
HN: Hru Odpad, město, smrt adaptuje pro film režisér Jan Hřebejk. Proč právě on? Nebojíte se, že vaši inscenaci příliš uhladí?
Dohodli jsme se, že případné hlazení bude probíhat proti srsti, takže se prozatím není čeho bát. A jsme za jedno, že by adaptace měla ctít základní vyznění mé úpravy: město Praha bude i ve filmové verzi skrytou hlavní postavou příběhu. Myslím, že jsme pro to našli i odpovídající vyjadřovací prostředek. Janu Hřebejkovi a producentovi Čestmíru Kopeckému jsem za snahu prodloužit životnost inscenace vděčný.
HN: Chystáte pohostinskou režii pro pražské Národní divadlo - Havlovu Zahradní slavnost. V souboru Národního divadla se setkáte se "svým" hercem Martinem Pechlátem, který tam přechází z Komedie. Ale přesto: myslíte, že v Národním půjde dělat divadlo stejně jako v Komedii? Nebudete začínat odznovu?
Samozřejmě. To je jediný důvod, proč se do této spolupráce vůbec pouštím. Je to nová výzva. S divadly srovnatelných dimenzí mám po desetileté práci v německy mluvících zemích - a to většinou i na podstatně větších scénách - zkušenosti. Otázkou je, zda soubor Národního divadla bude mít o můj přístup ke zkoušení zájem. A v tom právě spočívá ta výzva...
HN: A kde budete působit dál?
V Düsseldorfu a Curychu, v nejbližší době se budu zabývat Kleistem a Schillerem. Pro Curych budu navíc psát scénář, ve kterém se budou odrážet současné společenské a politické podmínky tohoto daňového ráje milionářů a nadnárodních korporací.
HN: V březnu jste uvedl v Curychu inscenaci Faust 1-3 podle textu Goetha a Jelinekové. Podle recenzí je to velmi avantgardní. Myslíte, že byste v nějakém českém divadle pro takovou inscenaci našel prostor?
Jasně: v minulosti v Komedii - a v příštím roce v Národním!
HN: Do kterých divadel chodíte jako divák? Co se vám naposledy opravdu líbilo?
Řeknu vám raději, do kterého divadla budu chodit: v budově Veletržního paláce bude od října hrát nové divadlo, vedené Janem Horákem - Studio hrdinů. Líbí se mi název, líbí se mi plánovaná dramaturgie, líbí se mi okruh spolupracovníků, líbí se mi prostor bývalého kina Veletrhy, líbí se mi snaha Národní galerie doplnit svou činnost o další nabídku. Pánům Gregorovi a Horákovi přeji štěstí. Studio hrdinů budu v příští sezoně určitě navštěvovat.
HN: Co chybí českému divadlu?
To je příliš obecná otázka, mohu posuzovat jen situaci v Praze: tady chybí divadlům především čas. Ten jim může zajistit jenom jejich zřizovatel. V případě magistrátu musí dojít k rychlému rozhodnutí pro strukturu divadel, se kterými chce město trvale spolupracovat a zajistit v dlouhodobém časovém horizontu jejich financování. Jen tak se bude zdejší divadelní systém progresivně vyvíjet.
HN: Většina herců z Komedie má už další angažmá jisté, ale Ivana Uhlířová, kterou považuji za mimořádnou osobnost, nikoliv. Jak je to možné?
Své kolegy režiséry a umělecké šéfy v některých případech vůbec nechápu. Na Ivaně - nebo Gabriele Míčové - jsme stavěli náročný repertoár, tyto výsostné herečky nám vznik některých inscenací svým nasazením teprve umožnily. Nyní ještě stále čekají na seriózní a závazné nabídky. Jsem rád, že je obě uvidím na scéně Studia hrdinů...
|
|
|
|
Magdalena Čechlovská, Ihned.cz, 7. srpna 2012
|
|