Týdeník rozhlas
MÁCHOVA A KAFKOVA PRÓZA NA JEVIŠTI
|
|
|
|
Existenciálně úzkostné dílo Franze Kafky má nejen velké množství znalců a vykladačů; ale přes to, že se na první pohled jevištnímu uchopení vzpírá, i řadu inscenátorů. Mezi českými divadelní mi přepisy Kafkových děl patřily k nejzajímavějším dvě inscenace z osmdesátých let minulého století: Goldflamův Proces v brněnském Hadivadle a Léblova Přeměna v amatérském souboru Jelo. Goldflam nyní další verzi Proměny uvedl s Pražským komorním divadlem v Divadle Komedie. Kafkova povídka začíná tím, že se ústřední hrdina Řehoř Samsa ráno probudí a zjistí, že se pro měnil v nestvůrný hmyz s krovkami a mnoha páry nožiček. Goldflam, podob ně jako kdysi Lébl, ovšem tuto proměnu na jevišti nijak neexponuje. Inscenace začíná pohledem na večer Samsovy rodiny, která je na Řehořovi existenčně závislá a žije podivně groteskní, pustý život v nicnedělání (Otec - Hynek Chmelař - pohybující se o dvou francouzských holích, zírá na televizi a směje se stále opakovaným banálním obrazům, Matka v podání Marie Spurné se projevuje jako tupá sentimentální skuhralka, atd.). Když ráno Řehoř (hraje ho Martin Finger) zaspí, tak trochu z bezradnosti, trochu ze strachu se podvolí své nechuti k nemilované práci a zůstane v posteli. Rodina se okamžitě cítí ohrožena, propadne panice a začne být agresivní a bezohledná. Podporuje ji v tom i příchod uhrančivě pavoučího Prokuristy (Peter Varga), jenž Řehořovi vyhrožuje. Ten se cítí jako červ a jeho existence i pohyb na scéně tomuto pocitu začíná pomalu odpovídat. Rodina se rychle vzchopí z letargie a docela dobře se o sebe postará. Matka se stává Prokuristovou milenkou, zatímco Sestra (Lenka Novotná) a Posluhovačka (Gabriela Míčová) se povyrážejí s hlučnými a bezohlednými nájemníky. Život jde dál, lidé pragmatický fungují ve svých trapných, banálních životech, v nichž cit absentuje stejně jako pocit účasti. Řehoř přestal být pro své parazity užitečný a rodina s ním zachází jako s odporným hmyzem: připraví ho o nábytek, omezuje jeho životní prostor, pokoj mu promění v brloh. Řehoř si ze zoufalství prokousne žíly, jeho osud - coby odpadu rodiny a společnosti - se naplnil. Poselství zpočátku dobře založené inscenace, zdůrazňovaná banalita a nicotnost hmyzího společenství groteskních, ale vágních lidiček však postupně stále víc postrádá nerv znejistění, úzkosti, vnitřního napětí, ztrácí dramatičnost. Z mdlého a vypočitatelného dění vytrhuje inscenaci až závěrečný obraz, v němž se pinožení rodiny, osvobozené od nepřizpůsobivého tvora, proměňuje v taneční rej jepic, hmyzu nikoli obludného, spíš nicotného.
|
|
|
|
Vítězslava Šrámková, Týdeník rozhlas 5. května 2003
|
|