Deníky Bohemia
KRAUSOVÁ SI NABĚHLA S RODENEM
|
|
|
Známá herečka a výtvarnice hraje zrůdné matky v pražském Divadle Komedie a vystavuje své práce ve Stockholmu
Jana Krausová má novou hereckou škatulku: divadelní režisér Dušan D. Pařízek v ní objevil zrůdnou matku! Po „matince“ ze hry Wernera Schwaba Lidumor aneb má játra beze smyslu ji obsadil do podobné role v další Schwabově hře Antiklimax, která má dnes večer českou premiéru na scéně Divadla Komedie. Jana Krausová nám při té příležitosti poskytla následující rozhovor.
Jsou vám postavy Schwabových matek něčím blízké nebo snad i sympatické?
To bych nerada! S žádnou z nich se neztotožňuji, ale o to víc mě zajímá a baví je hrát. Navíc mám moc ráda autorův specifický jazyk. Nezdá se mi zdaleka tak vulgární, jak někteří říkají. Podle mne má naopak určitou poetiku.
Jaká je podle vás maminka v Antiklimaxu?
Řekla bych, že je jak v duševním tak i fyzickém rozkladu. Chrání zdánlivě své děti před otcem, který jim ubližuje, ale sama už je tak ovlivněná tím způsobem života, že je v podstatě v defenzivě, která přejde až v určitou agresi vůči těm dětem.
Myslíte, že se některé rodiny mohou ve Schwabových hrách poznat?
Určitě! Jako holka jsem vyrůstala v jednom domě v Košířích. To byla taková hodně lidová čtvrť… Pamatuji si uličku, kde bydlely takové rodiny – neříkám, že přesně takové, ale velice podobné.
Co tomu říkají vaši dva synové, když vás vidí hrát zrůdnou matku?
Poté, co zhlédli Lidumora, vypotáceli se ven z divadla. Jeden říkal, že to je otřesné, a druhý, žena to musí jít znovu, aby to pořádně pochopil. Byli z toho úplně vedle, a to jsou jinak vůči mně až přehnaně kritičtí!
Vy také kritizuje to, co dělají?
Taky, ale ne moc. Mám radost, když vůbec něco dělají…
Takže nejste taková despotická matka?
Myslím, že ne. Jsem spíš příliš měkká. Ale dneska už je mi to houby platné, protože Davidovi je třiadvacet let a Adamovi jednadvacet.
Pokud vím, měla jste vernisáž ve Švédsku…
Měla, ale kvůli divadlu jsem se tam nedostala. Ve Stockholmu je stálá galerie, kde vystavují výtvarníci třeba z Brazílie nebo Číny. Galerie je postavená na tom, že jsou tam originály zájemcům finančně přístupné. Takže oslovili různé výtvarníky z celého světa, zadali jim konkrétní formát a oni na to buď přistoupili, nebo ne. Myslím, že to je zajímavý projekt.
Nedávno jste měla také společnou výstavu se svým život ním partnerem Karlem Rodenem v Karlových Varech. Jak k ní vlastně došlo?
Původně to měla být recese, ale nakonec to vyšlo úplně jinak. Majitelka galerie mě po prosila, jestli bych neudělala výstavu ze svých věcí - keramiky, kreseb, grafiky a všeho možného. Když jsme je vybírali, zahlédla u mne Karlovy kresbičky na různých táccích a ubrouscích. Té slečně se líbilo, že jsou to takové čapkovské postavičky…
Nejdřív jsem myslela, že tím Karla překvapíme. Pak jsem začala mít výčitky svědomí, tak jsem se ho zeptala, jestli proti tornu nic nenamítá. On souhlasil, ale potom nás převezli tím, že vernisáž zařadili do doprovodného programu filmového festivalu. To jsme nečekali! Hlavně Karel ne. Vypadalo to, že lehce zešílel.
Výstava byla prodejní. Pro dalo se něco?
Karel nakonec prodal tři kresby, já nic… To jsem si zase naběhla! (smích).
|
|
|
|
Tomáš Stanislavčík, Deníky Bohemia 8. září 2003
|
|