Skip Navigation LinksÚvod > Napsali o nás > Kritiky > Z undergroundu pod zem
Time In Praha

Z UNDERGROUNDU POD ZEM

 
TNF - možná jste tu zkratku již někdy někde viděli. Znamená Teatr Novogo fronta a jde o společenství v Praze žijících nezávislých umělců, jednu z nejdéle existujících undergroundových divadelních skupin u nás. Slovo underground v jejich případě znamená důsledný životní a umělecký postoj, existenci a tvorbu mimo oficiální divadla i divadelní provoz a také divadelní formu. TNF založili před deseti lety Čech Aleš Janák a Ruska Irina Andrejevová. Ovlivněni tanečním stylem butó, moderními formami fyzického divadla a skupinou Děrevo rozhodli se vytvořit vlastní divadelní skupinu, jež by na tyto inspirace navazovala a rozvíjela je dál.
Zprvu pracovali v Petrohradě, po krátkém čase ale přesídlili do Prahy, odkud dodnes vyrážejí na své divadelní toulky světem. Hrají po celé Evropě, postupně kolem sebe vytvořili proměnlivou komunitu spolupracovníků, s kterými vytvářejí fyzicky i technicky náročná představení. Zaměřují se na hraní ve squattech, v rockových klubech, na náměstích či na ulici. Jejich největší devizou je syrový, drsný styl, pohybová náročnost na hranici fyzických možností a hlavně autenticita, osobní ručení. Mnohé jejich produkce se stávají legendární – Vremja durak (1994), Očima vlka (1995), Fabrika ljudi (1996), Olověná mlha (1997), Vagaobond Adam Kadmon (2000). V Praze jsme je mohli vidět v klubu Roxy, v různých squattech, kde vedli i dílny a na různých divadelních a hudebních festivalech včetně příští vlny/next wave..., Alternativy a Čtyř dnů v pohybu.
V roce 2002 se TNF rozhodli vstoupit i na klasická divadelní prkna. V Divadle Komedie připravili ambiciózní produkci nazvanou Petrouchka. Vstup to byl odvážný, ne však plně zdařilý. To, co funguje na ulici či v klubu, tedy jakási dějová neurčitost a roztříštěnost, jež TNF zvládá silou emocí a divadelních obrazů, byly v přímé komunikaci s dobře usazeným a dobře vidícím divákem brzdou. Janák poprvé více použil text, ovšem zvolil ruštinu, čímž opět většině diváků znemožnil hlubší porozumění obsahu komplikované inscenace pracující s mnoha citacemi a odkazy.
V prosinci minulého roku (5. a 6. 12.) vstoupil TNF na divadelní prkna Divadla Komedie znovu, tentokrát s inscenací Dias de las noches. Jde o radikálně přepracovanou verzi Olověné mlhy o dvou ruských emigrantech-klaunech, kteří v polovině sedmdesátých let dvacátého století smutně přežívají v barech a ulicích Buenos Aires. Janák s Andrejevovu a dalšími dvěma herci využívají obrazů, jež jim vynesly v původní verzi nejvíc úspěchů, a doplňují je klaunskými vstupy a komentáři a několika novými výtvarnými scénami. Převádějí do ucelenějšího divadelního tvaru to, co na ulici bylo syrové, ale roztříštěné. Spoléhají jak na své herecké kvality, tak na možnosti světelné i zvukové techniky uzavřeného sálu. Část používané hudby složil nově Vladimír Franz, část pochází z dřívějška. Pro diváky, kteří TNF neznají, jsou Bohové nocí jistě vzácné seznámení s pražskými (dnes už evropskými) undergroundovými hvězdami, s undergroundovým divadelním stylem a jazykem. Ti, kteří TNF znají z dřívějška jsou však zatím rozpačití. TNF v podzemním Divadle Komedie ztrácejí svou autenticitu, svou drsnost a syrovost, a sklouzávají k vnějškové efektnosti a formálnosti. Ukazuje se, že není tak snadné převést divadlo ulice do divadelního sálu. Cesta je to však natolik zajímavá a cenná, že rozhodně stojí za sledování. Možná tou „absolutní trefou“ bude na tento rok chystaná premiéra, jež by do formy fyzického divadla měla převést Matoušovy pašije J. S. Bacha.
 
Vladimír Hulec, Time In Praha, leden 2004

 
 

Klub

Divadlo Komedie, Jungmannova 1, 110 00 Praha 1, Tel: +420 224 222 484-5, pokladna: +420 224 222 734 PO-PÁ 12:00-20:00, SO-NE dvě hodiny před představením