Naše rodina
SVĚDEK, KTERÝ NEHLÁSÁ POMSTU
|
|
|
Režisér, dramatik, romanopisec a scénárista George Tabori oslavil letos na jaře devadesáté narozeniny a je nejstarším aktivním divadelníkem současnosti. O svých uměleckých kvalitách nedávno přesvědčil i publikum ve stavovském divadle v Praze, kde hostoval Berliner Ensemble s veselohrou Židé v Taboriho režii.
George Tabori se narodil 24. května 1914 v Budapešti v rodině Cornelia Taboriho. „Rodina mé matky pocházela ze Štýrska a můj otec z Tábora,“ říká divadelník o původu své rodiny. „Vyprávěl mi, že je to moc pěkné město. Pro mě je navíc zajímavé tím, že symbolizuje boj mezi mocí a odvahou říci jí NE!“ Sám v putování svých předků pokračoval, byť více z vůle dějin než své vlastní. V třicátých letech začal studovat na hoteliéra v Německu, ale tři měsíce po jeho příjezdu se dostal k moci Hitler. Po návratu do Maďarska pracoval jako novinář a překladatel a brzy zamířil do Velké británie. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let napsal svůj první román, mj. působil jako válečný korespondent BBC na Blízkém východě a získal také britskou státní příslušnost. Přes dvacet let žil ve Spojených státech, ale hrdě o sobě prohlašuje, že vždy zůstal Evropanem.
Volání Holywoodu
V roce 1947 přijal coby slibný prozaik místo scénáristy v Holywoodu. „Naučil jsem se, že scénáristé představují základní servis pro režiséry,“ vzpomíná. „MGM, kde koupili mou povídku – naštěstí ji ale nikdy nenatočili, nás tehdy zaměstnávalo asi třicet. Napsal jsem osmnáct scénářů a jen tři z nich jsou realizované, což není tak špatné.“ Mj. spolupracoval také s Alfredem Hitchcockem, ale nejznámějším ze snímků Taboriho-scénáristy je Loseyho Tajný obřad s Elizybeth Taylorovou, Miou Farrowovou a Robertem Mitchumem.
Vedle filmu se ovšem věnoval i divadlu – podílel se na činnosti proslulého Strassbergova Actor´s Studia. „Při práci s herci jsem se vlastně dozvěděl o psaní her více, než z knih nebo divadelních kusů.“ Překládal také do angličtiny Brechta a věnoval se i vlastní tvorbě. V roce 1952 uvedl Taboriho první hru Flight into Egypt na Broadwayi režisér Elia Kazan. V roce 1968 měla v New Yorku premiéru hra Kanibalové, která pojednává téma holocaustu neobvyklým způsobem – s drsnou otevřeností i černým humorem. (Kanibalové jsou nyní k vidění v české inscenaci Pražského komorního divadla a Činoherního studia z Ústí nad Labem) A po úspěchu newyorské inscenace dostal nabídku, aby Kanibaly nastudoval v berlínském Schiller Theateru.
„Nikdy jsem si nemyslel, že se po letech prožitých v New Yorku v Německu usadím,“ říká George Tabori, jemuž tři čtvrtiny rozvětvené rodiny vyvraždili nacisté. „Nejprve mi dokonce přišlo absurdní režírovat hru o Osvětimi v Německu, ale nakonec jsem nabídku přijal. Nemohu přece na základě stereotypů a klišé říkat o všech Němcích, že jsou zlí; strkat lidi do jednoho pytle na základě společné kultury, jazyka, výchovy a podobně je nesmysl. Ať už jde o Čechy, Slováky, Židy nebo Indiány. Krátce poté jsem se do Německa přestěhoval definitivně.“
Spor se Stvořitelem
Tabori prošel mnoha divadly v Německu i Rakousku. Po Berlíně pracoval například v Bochumi, Bonnu, Brémách, Kolíně nad Rýnem či v mnichovském Münchner Kammerspiele – tady své projekty realizoval především ve sklepích, katakombách, kostelech i v cirkusovém stanu. V druhé polovině osmdesátých let přesídlil do Vídně, kde založil divadlo Der Kreis (Kurh), a kde rovněž režíroval v Burgtheateru. Vedle toho se ovšem stále věnoval psaní divadelních her. V nich nejvíce rezonuje jeho osobní židovské téma – ať již šlo o Weismanna a Rudou tvář, Goldbergovské variace nebo Mein Kampf, kde je jednou z hlavních postav dokonce Adolf Hitler.
„George Tabori – to je legenda žijící mezi námi,“ napsala Anet Feinbergová v úvodu jeho monografie. „Pro někoho je po Brechtovi prvním, kdo ztělesňuje ideální jednotu dramatika, režiséra, divadelního ředitele a čas od času i herce. Pro jiné je svědkem dvacátého století, mužem přeživším holocaust, umělcem, který se snaží zachovat vzpomínku bdělou, a přesto necítí nenávist a nepřísahá pomstu.“ Překladatel josef Balvín pak charakterizuje dílo Geroge Taboriho těmito slovy: „... Prostorem Taboriho her je svět bez hranic a jejich časem čas lidské paměti a zkušenosti – od Stvoření přes biblické doby až po dnešek. Prostřednictvím dramatických osob jeho příběhů promlouvá k člověku poznání lidstva, zkušenost a moudrost židovská i křesťanská, helénská či renesanční, stejně jako zkušenost nejsoučasnější. Svět jeho her je světem neustávajícího proudu myšlení o údělu, tápání, slavných i zahanbujících činech člověka. Jeho postavy, které žijí tak říkajíc napříč staletími, vedou dialog (a často spor) se Stvořitelem, s biblí, s velkými mysliteli a tvůrci – od Platóna či Sofokla, přes autory bible, Shakespeara až po Freuda, Becketta, Kafku Sartra či velké osobnosti moderního světa...“
Nedávno se uzavřel další kruh Taboriho životních osudů, když ho bývalý intendant vídeňského Burgtheateru Claus Peymann přivedl s sebou do Berliner Ensemble – divadla založeného Brechtem. George Tabori se tak vrátil do města, odkud ho před sedmdesáti lety vyhnal Hitler a kde před pětatřiceti lety debutoval na německé divadelní scéně. Když se blížila Taborimu osmdesátka, tak si se svou typickou ironií postěžoval na horšící se zdraví: „Připadám si jako kůň, kterého jsem měl jako malý chlapec na obrázku,a u něhož byly napsány všechny druhy chorob, jimiž může onemocnět.“ Jeho umělecké výsledky však nenasvědčují, že by mu s postupujícím věkem ubývalo uměleckých sil a inspirace. Naposledy se o tom mohlo přesvědčit i publikum Pražského divadelního festivalu německého jazyka, který uvedl Lessingovu veselohru Židé v Taboriho režii.
|
|
|
|
Zdeněk A. Tichý, 30. listopadu 2004 Naše rodina
|
|