Lidové noviny
MĚSTO JAKO KOŘIST GLOBALIZACE
|
|
|
Pražské Divadlo Komedie uvedlo inscenaci dvou režisérů ze sdružení M. U. T. Filipa Nuckollse a Jána Šimka, nazvanou praha-kořist. Autorsko-režijní dvojice se inspirovala hrou Reného Pollesche Stadt als Beute (donedávna se hrál v berlínské Volksbühne) a stejnojmennou knihou a písní kapely Tublatanka z 80. let a vytvořila vtipnou reflexi současné postkomunistické metropole.
Kravaťáci, štětky a dealeři
Kvality inscenace jsou především v hercích a v textu, který má s Polleschovou hrou společného jen velmi málo. Jazyk čtyř odlišných postav, které spojuje právě příslušnost k městské mase, je bohatě obrazný až básnický (Banka je se svými sochami podivným muzeem pro investory).
Využívá slovník z oblasti informačních technologií, ekonomie, realitního marketingu a například také personalistiky - tedy z oborů, pomocí nichž globalizace ukusuje z krajíce města, nedávno ještě pospolitého a zanedbaného. Ve městě se setkávají takzvaní kravaťáci se štětkami a dealery a každý z nich má svůj "osobní profil", každý z nich je kýmsi nebo čímsi evidován jako náležející k určité skupině. Komunikace, kooperace, nabídka a poptávka - to je schéma pro život každého obyvatele velkoměsta. Inscenace Divadla M. U. T. přitom v žádném případě není lacině filosofující. Má daleko ke snahám, hlásajícím pokoru a návrat k přirozenosti, dnešní město není podstatě člověka nakloněno, ale žijeme v něm rádi, jsme závislí na tom, co nabízí. Zásluhu na tomto vyznění má jak režie tak herci, kteří představují rozmanitou společnost: dobře situovaná mladá žena, počítačový expert, dealer a s východním myšlením koketující intelektuál. Vedle výborného Martina Pechláta a velkého herce-autodidakta Leoše Nohy neodradí, ba dokonce pobaví výkon dramaturga Vladimíra Čepka a velmi příjemně překvapí i herectví Ivany Uhlířové. Té zjevně víc svědčí role v současných textech a režijní vedení směrem ke komice než Morávkova režie ruské klasiky (Aglája v inscenaci Kníže Myškin je idiot).
Herci a režiséři tu nehrají a nerežírují, ale hrají si. Je to patrné ve scéně „kamenování" intelektuála-budhisty výrobky nadnárodních potravinářských firem i při předváděném natáčení porna - dalšího symbolu doby a místa, v nichž je vše (včetně vlastního těla) k pronájmu nebo na prodej.
Německé Město-Kořist nebo Praha-Kořist patří k textům a inscenacím, které na tradičně chápanou dramatičnost rezignují a do popředí staví uvolněnou hravost. Pokud jde o hudbu, snad ani skalní fanoušek slovenské Tublatanky by od jejího starého hitu použitého na současném divadle nečekal tak očišťující efekt.
A přestože téma hry a inscenace není původní a jevištní provedení nepřináší nic nového (zdvojení hereckých akcí pomocí snímání kamerou a paralelní projekce, promítání statických obrazů apod.), jde o zábavnou a osvěžující inscenaci s řadou pro divadlo nezbytných kvalit.
|
|
|
|
Tereza Vinická, Lidové noviny, 19. května 2005
|
|