Scéna.cz
ŽÁNROVÝ OBRÁZEK BÍDY A ŠPÍNY VELKOMĚSTA
|
|
|
Ať si kdo chce co chce říká, divadlo Komedie si za pár let své nové existence vydobylo své místo na mapě divadelní Prahy. Těžko říci zda NA SLUNCI (vždyť témata, o kterých je tu na jevišti řeč, jsou většinou hodně temná). V každém případě jeho výpovědi o realitě dneška jsou skutečně ojedinělé a zcela důsledné. Taková cesta, kterou zvolil ředitel Dušan D. Pařízek, je určena pro specifický okruh diváků. Někdo se tomuto divadlu zdaleka vyhýbá, jiní naopak tento způsob „řezání do živého“ vyznává. Vyberte si...
Po tomto úvodu nepřekvapí, že i zdejší „komedie“ Vodičkova-Lazarská se odehrává ve zšeřelém přítmí, zaboudlých kulisách a v nebezpečně blízkém kontaktu s divákem. Anoncováno jako „inscenace inspirovaná nalezeným textem, průchody a průjezdy, ale také video-záznamem, fotografií a zvukovým záznamem pořízeným mobilním telefonem.“ Námět a koncepce Davida Jařaba (který je zároveň režisérem) a kolektivu.
Po procházce výstavkou umístěnou v hledišti , kde jsou vystaveny předměty nalezené v regionu Lazarská-Vodičkova za zvuků (snad?) autentického záznamu telefonátu, dospějeme na jeviště. Právě tady, v tzv.komoře se celý děj odehrává. Před diváky usazenými na tvrdých sedadlech na železné konstrukci se otevírá pohled na spoře osvětlenou scénu – několik sedaček jakoby vyřazených ze starého kina, vysoký stolek z bufetu, prach, špína, zhasínající poblikující žárovka, projekce projíždějících tramvají mapující prostor, který se před vámi otevře, když vyjdete z divadla. Postavy nemají v programu jména – jsou jen čísly od jedné do pěti. Nulu má muzikant (do této role si „odskočil“ Roman Zach, který je autorem hudby a také interpretem písní). Náhodné hovory, specifické postavy vyděděnců., z nichž každý o svém osudu sděluje jen střípky. Prostitutka, slepý, někdejší inženýr, dnes metař, profesionální žebrák-mrzák. A ON – záhadná postava, provokující, vševědoucí, mizící a znovu se objevující. Před námi se pomalu – i když ne zcela jasně – vylupuje příběh biblického podobenství. Kdo to byl, ten záhadný, že změnil víno ve vodu? Kdo dokázal nahlédnout do duší těchto ztroskotanců, dovolil slepému na chvíli prozřít a chromému vstát? Zajímavé záblesky, ale celek jako by si nevěděl rady s východiskem. Ale, je dnes vůbec nějaké? Takže se vším všudy – inscenace se tak stává spíše žánrovým obrázkem bídy a špíny anonymního velkoměsta.
|
|
|
|
Jana Soprová, Scena.cz, 12. prosince 2005
|
|