Skip Navigation LinksÚvod > Napsali o nás > Kritiky > Zázraky, antidivadlo a ikonoklasté z Komedie 1
Týdeník Rozhlas

ZÁZRAKY, ANTIDIVADLO A IKONOKLASTÉ Z KOMEDIE 1

 
Již několik let krystalizuje v pražském Divadle Komedie nová divadelní poetika. Zvlášť zřetelně vystoupily její rysy v posledních dvou inscenacích nastudovaných zde v závěru uplynulého roku.
Než divák proklouzne zataženou oponou na jeviště Komedie, kde v těsné blízkosti před ním umělecký šéf divadla David Jařab inscenuje svůj text Vodičkova-Lazarská, musí projít hledištěm okolo výstavky pouličních nálezů, jež údajně autora inspirovaly – hamburger, fotografie, útržky papíru... Před prosvíceným plátnem na pozadí jevištní komory se pak pohybuje, posedává a rozpráví pět postav, jež jsou v programu označeny jen číslicemi od jedničky do pětky. Nejdříve je vidíme jako černé siluety. Když se však plátno promění diaprojekcí ve Vodičkovu ulici s jedoucí tramvají, začínáme vnímat jejich osobitější rysy, a spolu s nimi nám také svítá smysl jejich zpočátku nejasných krátkých promluv. Z 1 se stává slepec, který dřív pracoval u policie a jehož Martin Finger představuje jako ostražitého nevěřícího Tomáše, 2 – ztělesněná Jiřím Štréblem – je ekonom, jenž skončil jako metař, 3 (Gabriela Míčová) je pouliční děvka, 4 (Josef Žlufák“ Hrubý) je Lazar Vodička... A jak už napovídá konstelace figur, 5 je neznámý On – ten, který žíznivým dá pít, mrtvému Lazarovi vrací život a bědným sebeúctu, lásku a naději... Stanislav Majer dává svému novodobému Ježíši nesentimentální laskavost, věcnost i jemný humor. A to v souladu s Jařabovou předlohou, v níž je například zázrak v Káni Galilejské se špetkou ironie připomenut proměnou piva ve vodu a městská ulice je pojímána jako bytost s mokvajícími stigmaty, z nichž stále cosi teče. Scénický evangelijní apokryf Vodičkova-Lazarská je postaven na mnohoznačnosti, jež proniká názvem, dialogy, příběhem, pojetím figur i tím, jak jsou herecky podávány. Všechny jmenované inscenační složky jsou prodchnuty výrazovým minimalismem. „Podívaná“ a pestrá divadelní „ikoničnost“ jsou v nich redukovány natolik, že to diváka až dráždí, takřka vše je mu zprvu nejasné. Což ale zároveň oživuje jeho vlastní interpretační aktivitu. Slepec prozírá...

...
 
Bronislav Pražan, 13. února 2006, Týdeník Rozhlas

 
 

Klub

Divadlo Komedie, Jungmannova 1, 110 00 Praha 1, Tel: +420 224 222 484-5, pokladna: +420 224 222 734 PO-PÁ 12:00-20:00, SO-NE dvě hodiny před představením