Týdeník Rozhlas
KRÁSNÉ KVĚTY ZÁNIKU - WEISSENSTEIN
|
|
|
Pražské Divadlo Komedie získalo za osm let, kdy je vedou režiséři Dušan Pařízek a David Jařab, renomé naší nejprogresivnější divadelní scény. Kvůli zpozdilé finanční a kulturní politice pražského magistrátu však koncem uplynulého roku dospělo téměř až k hranici zániku. I přesto, že již delší dobu muselo vegetovat ve svízelných ekonomických podmínkách, tři poslední inscenace, jež premiérovalo v závěru loňského roku, znovu potvrdily jak jeho výjimečné postavení v rámci českého divadelnictví, tak fakt, že k sobě přimklo řadu invenčních divadelníků a pozoruhodných hereckých osobností.
(...)
Špičkové kvality dosahuje Weissenstein, dramatizace stejnojmenné povídky Johannese Urzidila, odehrávající se na počátku minulého století v Praze. Její autor a režisér David Jařab podtrhl expresivní a groteskní aspekty této mistrovské prózy jednoho z posledních německých autorů pražského okruhu a titulního hrdinu nechal interpretovat třemi herci naráz. Jiří Černý, Martin Finger a Stanislav Majer jsou shodně oblečeni, nalíčeni a mají obdobně kašírovanou vodnatou hlavu, jakou svému pikaresknímu hrdinovi přiřkl už Urzidil. Příběh Weissensteina, který se nedokáže rozhodnout mezi dvěma ženami (ztělesněnými Danou Poláková a Ivanou Uhlířovou) a nepřímo zaviní jejich smrt, je dějovým korelátem k jeho nerozhodnosti, bytostnému outsiderství a mukám několikeré existence. "Byl jsem žid i křesťan, Čech i Němec," charakterizuje sám sebe. Jeho scénické ztrojení pak režiséru umožňuje zacházet s motivy příběhu podobně, jako se zachází s motivy v hudbě - neustále se v nových a nových variacích vracejí a odkazují k existenciálnímu podtextu inscenace. K němu míří i pěvecké výstupy Lenky Dusilové (alternované Janou Vébrovou) interpretující písně Ivana Achera, plné melancholie a smrti.
|
|
|
|
Bronislav Pražan, Týdeník Rozhlas, 5. února 2010
|
|