|
|
|
|
|
|
|
(1862, Vídeň - 1931, tamtéž)
ARTHUR SCHNITZLER
|
|
|
Arthur Schnitzler přišel na svět jako první ze čtyř dětí židovského laryngologa Johanna Schnitzlera a jeho ženy Luisy, která pocházela z lékařské rodiny. Arthur, stejně jako jeho mladší bratr Julius, také vystudoval medicínu a pracoval nejprve jako asistent svého otce ve vídeňské všeobecné nemocnici. Po jeho smrti si otevřel vlastní praxi. V roce 1880 debutoval jako spisovatel a jeho literární prvotiny (básně a povídky) uveřejnila řada novin a časopisů. Kromě literárních publikací byl i autorem odborných článků, především o hypnóze a sugesci. Na počátku 20. století již náležel k nejhranějším německy píšícím dramatikům, za svůj život napsal více než dvě desítky divadelních her.
S propuknutím první světové války poklesl o zájem o jeho tvorbu; jistě to souviselo i s tím, že se Schnitzler jako jeden z mála rakouských intelektuálů pro válečné zbrojení nikdy nenadchl. Náležel k tzv. vídeňské moderně – uměleckému hnutí, které vzniklo v posledním desetiletí 19. století jako protiváha naturalismu a seskupovalo umělce i během prvního desetiletí 20. století, kdy byla Vídeň centrem intelektuální evropské moderny. Do okruhu osobností vídeňské moderny patřil např. Karl Kraus, Robert Musil, Gustav Klimt, Adolf Loos, Sigmund Freud, Ludwig Wittgenstein; zejména však osobnosti evropské moderny inspiroval Friedrich Nietzsche. Ti všichni byli zaujati individualismem, kultem „génia“, který se nenechá svazovat žádným pravidlem, tradicí, ani učením.
V roce 1921 s ním byl veden soudní proces kvůli pobuřování veřejnosti, k němuž dal údajně podnět svými aktovkami (souborně vydanými pod názvem Rej) o milostných vztazích vídeňské společnosti, které prostupují všemi společenskými vrstvami a které zachycují jejich rozhovor před milostným aktem a po něm. Inscenování i knižní vydání této hry bylo cenzurou zakázáno a Schnitzler ji vydal vlastním nákladem. Poprvé byla uvedena na jevišti až v Berlíně v roce 1920 a vyvolala obrovský skandál. Pro svou otevřenou sexualitu byly i další jeho práce cenzurovány.
V roce 1928 otřásla Schnitzlerem sebevražda jeho dcery Lili. V následujícím období se kvůli fyzickým I psychickým problémům stáhl do soukromí. V posledních letech svého života psal Schnitzler především povídky, v nichž z psychologického hlediska ztvárňoval osudy jednotlivců žijících na přelomu století. Schnitzlerovi nešlo o zpodobňování chorobných duševních stavů, ale především o proniknutí do nitra obyčejných, průměrných lidí; do nitra pokřiveného životní lží, k níž především ty slabší z nich dohnala mnoha nepsanými zákony a morálním pokrytectvím současná společnost. Podobně jako Freud v psychoanalýze pranýřoval Schnitzler tehdejší měšťanská tabu sexuality a smrti. V protikladu k Freudovi nevystupuje u Schnitzlera podstata této společnosti v podobě nevědomí, ale jako něco zpola vědomého, a to ve formě vnitřního monologu postav, proudu vědomí. Touto literární technikou, kteroužto vnesl do německy psané literatury, poskytuje přímý a hluboký vhled do vnitřních konfliktů svých postav. Schnitzlerova díla se hojně zabývají tématem nevěry a rozpadu manželství, ale snaží se vypořádat mimo jiné I s antisemitismem, který se ve Vídni na počátku 20. století rozmáhal.
Arthur Schnitzler si od svých sedmnácti let až do dvou dnů před svou smrtí pečlivě vedl deník, v němž zaznamenával všechny svoje četné přítelkyně. Zemřel ve věku 69 let na krvácení do mozku.
|
|
|
|