|
|
|
|
|
|
|
VLADIMÍR FRANZ
|
|
|
Prof. JUDr. Vladimír Franz je přední český hudební skladatel a malíř. Studoval malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějiny umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla. V letech 1981-84 byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka.
Svými scénickými kompozicemi ovlivnil tvorbu nejvýznamnějších představitelů nastupující generace české divadelní režie. Ve svých scénických skladbách uplatňuje principy vlastní teoretické koncepce autonomní role hudby jakožto jedné z určujících složek dramatu. Vytvořil řadu monumentálních i komorních hudebních děl, zahrnující např. několik scénických oratorií, zpěvohry, symfonické skladby, kantáty, písně či madrigaly. Dosavadní vrcholy jeho tvorby představují opery Ludus Danielis, Válka s mloky, Údolí suchých kostí, I. Symfonie nazvaná Písně o samotách, hudba k baletu Zlatovláska, hudební báseň Radobýl, komorní muzikál Pokušení svatého Antonína, kapesní oratorium Mládenci v peci ohnivé, oratoria Júdit, Rút a Héraklés. Složil hudbu k performancím Pád babylonské věže a Ikarův pád. Skládá hudbu k televizním a rozhlasovým inscenacím, a také k hraným a dokumentárním filmům (za všechny uveďme alespoň Kamenný most, režie Tomáš Vorel, 1996, Cesta do Shambaly, režie Zdeněk N. Bričkovský, 1997). Spolupracuje s většinou divadel v ČR a s několika divadly v zahraničí.
Je autorem scénické hudby k více než 140 inscenacím, mj. Opera ještě nezemřela (režie Jan Kosek, divadlo Kytka, Praha, 1981), Cirkus Humberto (režie Zbyněk Srba, Městské divadlo Most, 1987), Nová komedyje o Libuši (režie Josef Henke, Městské divadlo Most, 1987), Hodina mezi psem a vlkem (režie Jakub Špalek, Spolek Kašpar / Divadlo v Řeznické Praha, 1989), Procitnutí jara (režie Jiří Pokorný, Činoherní studio Ústí nad Labem), Osm a půl (a půl) (režie J. A. Pitínský, Městské divadlo Zlín, 1995), Její pastorkyňa (režie J. A. Pitínský, Městské divadlo Zlín, 1996), Faust (režie Zbyněk Srba, Národní divadlo Brno, 1997), Bloudění (režie J. A. Pitínský, Národní divadlo Praha, 1998), Mistr a Markétka (režie S. Fedotov, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, 1998), Lidumor aneb Má játra beze smyslu (režie Dušan David Pařízek, Pražské komorní divadlo, 1999), Maryša (režie J. A. Pitínský, Národní divadlo Praha, 1999), Gazdina roba (režie J. A. Pitínský, Slovácké divadlo Uherské Hradiště, 2000), Hamlet (režie Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, 2000), Markéta Lazarová (režie J. A. Pitínský, Národní divadlo Praha, 2002), Běsi (režie Hana Burešová, Divadlo v Dlouhé, 2002), Macbeth (režie Hana Burešová, Divadlo Na Vinohradech, 2004), Znamení kříže (režie Hana Burešová, Městské divadlo Brno, 2005), Amfitryon (režie Hana Burešová, Městské divadlo Brno, 2006), Smrt Pavla I. (režie Hana Burešová, Městské divadlo Brno, 2007), Maryša (režie J.A.Pitínský, Slovenské národní divadlo Bratislava, 2009), Radúz a Mahulena (režie Peter Gábor, Komorní divadlo Martin, 2010).
Základním tématem Franzova výtvarného díla je vztah člověka a přírody začínající mapováním nástrojů, kterými člověk zraňuje zemi (Pluhy), vztah přírody a zanikající civilizace (Znamení Zóny), nevztažnost k hledání kořenů (Variace o portrétu A. Brucknera – Třeboň, Třeboň!). Sociálně-kritické cykly konfrontují soudobé myšlení s historicky prověřenými ikonografickými schématy (Dvojhrady, Týdenní menu, Caprichos). Kromě velkoformátových obrazů zpracovává přímý kontakt s přírodou ve velkoformátových akvarelech (Cestovní deníky) a ilustracích (Země strašidel). Účastnil se mezinárodních sympózií, např. Velký formát – Valdice, kde působil též jako kurátor a Sculpture Grande – Praha. Dosud uskutečnil více než 60 samostatných výstav doma i v zahraničí a zúčastnil se mnoha kolektivních přehlídek a akcí (New York, Berlín, Praha).
Součástí jeho uměleckých aktivit je též činnost kurátorská, publicistická. Je autorem kritických úvah a glos, jež publikuje v denním tisku i na vlastním blogu.
V současné době působí jako pedagog Divadelní fakulty AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby, přednáší rovněž na Filmové fakultě AMU. V letech 1996-2000 stál v čele Akademického senátu AMU. Jako pedagog spolupracuje i s dalšími uměleckými školami - FAVU Brno, AVU Praha, UJEP Ústí nad Labem.
Je šestinásobným držitelem ceny Alfréda Radoka (1998, 2000, 2002 a 2005, 2006, 2007) a nositelem Ceny Divadelních novin (2001).
|
|
|
|