„Narodil jste se s představou, že pohlaví muže se ukrývá na jednom určitém místě a tam musí zůstat, a tuto představu si úzkostlivě opatrujete. Já však vím – ač jsem se narodil stejným způsobem jako vy – že jak plyne čas strávený čekáním a zapomínáním, posedáváním o samotě, pohlaví muže se pomalu přemísťuje sem a tam, nezůstává ukryto na jednom určitém místě, a zjevuje se naopak tam, kde je nikdo nehledá; a že jakmile uplyne čas, kdy se muž naučil sedět a klidně spočívat ve své samotě, vůbec žádné pohlaví se už nepodobá žádnému jinému, úplně stejně jako se pohlaví samců nepodobá ženskému; a že v takových záležitostech nejde o žádné přestrojení, nýbrž o něžnou nerozhodnost věcí, tak jako roční mezidobí nejsou ani zima přestrojená za léto, ani léto za zimu.“
V Koltésově hře o samotě, nenaplněné a nevyslovitelné touze a snaze smířit se s vlastní identitou se v rolích Prodávajícího a Kupujícího setkávají dvě tváře jedné osobnosti.
Režisér a autor výpravy Michal Pěchouček k inscenaci říká: „Tragika života spočívá možná v tom, že si aspoň jednou během dne klademe podmínky, čím by náš život měl být naplněn a dobrovolně se opájíme jedovatým sentimentem po tom, co nám chybí. Hodnotíme kvalitu naší existence jako nějaké zboží. O podivném obchodu, o nesmyslnosti sentimentu, sebedestrukci a ubohosti nesplnitelných tužeb je pro mě Koltésova hra. Sám dělám neustále tu samou chybu, a proto mě jeho text od začátku vzrušoval.“
|