|
|
|
|
|
|
|
Joseph Conrad / David Jařab
SRDCE TEMNOTY
|
|
|
|
Překlad: Jan Zábrana
Scéna a režie: David Jařab
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hudba: Ivan Acher
Scénář: David Jařab (s použitím překladu románu Josepha Conrada Srdce temnoty od Jana Zábrany a s citacemi z Červené knihy C. G. Junga v překladu Petra Babky, Jolany Buckové, Hany Drábkové a Petra Patočky)
Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
Hrají: Stanislav Majer, Roman Zach, Martin Finger, Marek Daniel, Jiří Štrébl, Martin Pechlát, Dana Poláková a Lamine Gueye
|
|
|
|
Česká premiéra: 4.11.2011
Délka představení: 90 minut
|
|
|
"Divočina si ho vzala, pomilovala ho, objala, pronikla mu do žil, pozřela jeho maso a připoutala jeho duši ke své vlastní duši."
Conradův román osciluje mezi koloniálním dramatem a podobenstvím o temných stránkách lidské psychiky. Ty mohou pod vlivem extrémního prostředí převzít nadvládu nad rozumem a zavléct „civilizované“ osobnosti do nejtemnějších sfér lidského primitivismu. Joseph Conrad se při psaní svého mnohoznačného románu inspiroval realitou koloniálního Konga, kterou na vlastní kůži zažil. Temná postava pana Kurtze nese mnohé rysy skutečných kolonizátorů, kteří zejména na přelomu 19. a 20. století drancovali africký kontinent.
Současná interpretace tohoto slavného románu poskytne divákům náhled na „import“ kultury a životního stylu civilizovaných elit do cizích světů, světů za hranicí jiných než imperiálních zájmů „nejvyspělejších“ společností, i náhled do nejnižších pater stinných stránek duše lidského jedince. Pohybuje se mezi existenciální výpovědí o hraničních situacích a groteskou, nemilosrdně odhalující koloniální myšlení. „Na téhle řece může člověk zabloudit stejně jako v poušti, celý den narážet na mělčiny a hledat kanál, jímž by se dalo proplout, až nakonec propadne pocitu, že je v moci nějakého zlého kouzla a navždy odříznut od všeho, co kdysi znal – že se octl daleko, možná v docela jiné existenci.“
David Jařab k inscenaci říká: „Moje srdce temnoty je výpravou za zlem do pralesa nevědomí, stejně tak je však i výpravou za zlem praktickým, zištným a sebestředně bezohledným. Marlowova cesta je v mém pojetí cestou vlastního poznání, cestou k dospělosti a odpovědnosti, kterou lemuje pokušení dosadit sebe samého na pozici boha. Abychom nahlédli do svého nitra, musíme sestoupit blíže temným stránkám své duše, ale zároveň musíme tento svůj vlastní boj se zlem vyhrát. Pokud překročíme hranici poznávání a začneme se svým zlem zacházet a distribuovat ho, ztratíme zpětnou vazbu a naše cesta skončí šílenstvím nebo smrtí. Obě základní tematické linie: cesta do vnitrozemí temných stránek lidské duše, i reflexe brutálního a tupého kolonialismu - za kterým stojí přesvědčení bílého Evropana, že je jediným právoplatným pánem a majitelem všeho, co nabízí nepoznaný svět okolo „civilizovaného“ centra - spolutvoří neoddělitelnou dvojici. Jedna bez druhé ztrácí svůj význam. Obě pak dávají možnost zprostředkovat jedinečnost génia Conradova velkého románu.“
|
|