|
|
|
|
|
|
|
Thomas Bernhard
SVĚTANÁPRAVCE
|
|
|
|
Překlad: Josef Balvín
Režie, úprava, scéna: Dušan D. Pařízek
Kostýmy: Kamila Polívková
Hrají: Martin Finger, Gabriela Míčová, Stanislav Majer, Martin Pechlát, Jiří Štrébl, Roman Zach
|
|
|
|
Česká premiéra 30.11.2006
Délka představení: 90 min bez přestávky
|
|
|
Inscenace získala cenu MAX za rok 2007, kterou uděluje vedení Pražského divadelního festivalu německého jazyka a Kulturní nadace Allianz
Martin Finger získal za roli Světanápravce Cenu Alfréda Radoka v kategorii mužský herecký výkon v roce 2006.
inscenace se zúčastnila festivalu THEATERFORMEN v Hannoveru v červnu 2007, přehlídky Pražská divadelní sezóna v Petrohradu, hostovala na scénách divadel Deutsches Schauspielhaus in Hamburg a Deutsches Theater Berlin
Bernhardovy scény z manželského života….
Světanápravce je jednou z nejlidštějších postav slavného dramatika Thomase Bernharda. Stejně jako mnozí jiní hrdinové Bernhardových her patří do kategorie velkých mizantropů. Je samolibý, tyranizuje svým odhodláním ke „světa-nápravě“ každého, s nemilosrdným humorem glosuje všechny a všechno, přičemž nešetří hlavně a především své nejbližší okolí. A právě zde, v nejužším rodinném kruhu, svede svůj poslední boj: duel se životní družkou – jeho „nepostradatelným zlem“.
Třetí uvedení díla jednoho z nejvýznamnějších rakouských spisovatelů a dramatiků na jevišti divadla Komedie. Do hlavní role obsadil tentokrát režisér D. D. Pařízek herce Martina Fingera
V centru Bernhardovy dramatické a beletristické tvorby stojí většinou vůči téměř všemu nepřátelsky naladěný hrdina, často umělec nebo (samozvaný) vědec, který se postupem času projevuje jako naprosto neúprosný kritik kulturního, politického a společenského dění.
Ambivalentní Světanápravce má v Bernhardově díle výjimečné postavení. Titulní postava je typickým Bernhardovským megalomanem, nese znaky samolibosti, tyranizuje svým odhodláním ke „světa-nápravě“ všechny a všechno, jako mizantrop nešetří hlavně a především své nejbližší okolí. Právě v tom se ovšem i liší od jiných Bernhardových hrdinů: Světanápravce jako by se znovu a znovu definoval ve vztahu ke své životní družce. Rozpory a přestřelky se Ženou, která manifestace rodinné mocenské hierarchie zpočátku pokorně snáší, jsou na Bernharda neobyčejně konkrétními, místy bezmála živočišnými scénami z partnerského života. Vztah se zdá být posledním útočištěm - fórem, na kterém Světanápravce může malicherně usilovat o malou nápravu věcí všedního života, když se mu ta velká nevydařila…
|
|